„Nárok na vzdělání by měl mít každý. Naše školy učí děti – české občany – českému jazyku a českým reáliím podle schváleného vzdělávacího programu. Proto bychom měli mít možnost dosáhnout na systémové peníze ze státního rozpočtu, aby naše školy měly šanci přežít a mohly se i nadále věnovat také dětem ze sociálně slabších rodin. Prozatím je činnost škol založena převážně na práci dobrovolníků, a to není dlouhodobě možné,“ řekla předsedkyně sdružení Česká škola bez hranic Lucie Slavíková – Boucher. ParlamentníListy.cz s ní hovořily v Českém kulturním centru v Paříži, kde má jedna ze škol, kde se učí malí Češi mateřštině, dějepisu a dalším předmětům, útočiště.

Rozpočtová nouze

Ostatně v Paříži je jedna z největších Českých škol bez hranic v Evropě. Navštěvuje ji na osmdesát žáků. Předsedkyně stejnojmenného sdružení Lucie Slavíková – Boucher se nyní soustředí hlavně na to, aby tyto školy byly financovány stejně jako základní školy v Česku. „Rodiče se musí finančně podílet, jinak to ve stávajícím systému financování nejde. V Paříži nyní platí 390 eur za rok, časem bychom se mohli dopracovat k částce 500 až 550 eur. Kdybychom však chtěli reálně pokrýt veškeré náklady, platili by za dítě kolem 1200 eur, což nejde. Lidé ze sociálně slabších skupin by si to nemohli dovolit. Vzděláváme malé Čechy v jejich rodném jazyce, což nemůže být zaměřeno pouze na skupinu dobře situovaných rodičů,“ doplnila.