Pane Vrzáni, jak by tedy podle Vás měla vypadat přiměřená regulace, kterou SPELOS prosazuje?

Pokud chtějí obce zabránit problémům, spojeným s patologickým hráčstvím, zvýšenou kriminalitou a rozmachem šedé ekonomiky, je třeba, aby volily cestu přiměřené a funkční regulace. Sami představitelé měst a obcí totiž nejlépe znají místní poměry a dokáží tak zodpovědně stanovit vhodná kritéria pro řádné provozování na svém území.

Často zmiňujete rizika, která může přinést zákaz provozu loterií. O co své obavy opíráte?

Města, která očekávala, že vyřeší problémy s tzv. hazardem tím, že zvolí cestu prohibice, se již nyní bohužel potýkají s rozmachem černých heren, hráčských klubů a všudypřítomných kvízomatů. A právě České Budějovice jsou toho zářným příkladem. Řada hráčů navíc přechází na neregulovatelné zahraničí sázkové weby, kde schází možnost jakékoliv kontroly a které jsou dostupné i z mobilních zařízení 24 hodin denně, odkudkoliv. Tyto zkušenosti potvrzují i ostatní země, které neuváženou regulací připravily rozpočty o miliardy, lidi o zaměstnání a přeměnily legální trh v nelegální, což přineslo i zvýšenou kriminalitu. Teď se tamní politici snaží trh znovu vrátit do rukou legálních provozovatelů, aby měli kontrolu nad tímto segmentem a především příjmy do veřejných rozpočtů.

Právě finanční prostředky jsou zřejmě často jediným důvodem, proč obce hazard na svém území tolerují.

Nemyslím, že jde o jediný důvod, podstatnou roli hraje také zaměstnanost, a jak jsem již řekl, nárůst černého trhu. Nicméně je pravdou, že veřejné rozpočty dosud z provozu loterií získávají jen prostřednictvím loterní daně přibližně 8 miliard korun ročně. Z toho 5,5 miliardy putuje do obcí, zbytek zůstává státu. Tyto prostředky výrazně pomáhají neziskovému sektoru – především sportovním organizacím, zdravotnickým zařízením a kulturním institucím, ale také například při budování dětských hřišť, opravách chodníků a podobně. Zákazem provozu loterií však obce a města i jednotlivé organizace o tyto peníze nevratně přijdou. A to si samozřejmě komunální politici začínají uvědomovat.

V médiích jste zmínil, že loterní průmysl dává práci 60 000 lidem. To se skutečně na výrobě automatů podílí tolik lidí?

Ale vůbec ne, je třeba se na otázku zaměstnanosti dívat v širším pohledu. Loterní byznys totiž „neživí“ pouze přímé zaměstnance loterních firem, ale také pracovníky v oblasti gastronomie a pohostinství, kteří pracují v podnicích, jež provoz loterií ekonomicky drží nad vodou. Pak jsou tu dodavatelé hardwarových a softwarových řešení, vývojáři, mechanici, administrativní pracovníci, majitelé nemovitostí a jejich zaměstnanci a řada dalších. A když si spočítáme, kolik by tomuto počtu osob musel vyplatit během půl roku stát na podpoře v nezaměstnanosti, docházíme k číslu 4 miliardy korun. A to nehovoříme o dalších sociálních příspěvcích, které by tito lidé jistě žádali.

Opravdu si nemyslíte, že veřejnost by zákaz loterií uvítala? V řadě měst přece probíhala referenda a z těch, kteří je organizovali, jsou v některých případech komunální politici.

Máte pravdu jen zčásti. Právě ona nedávná vlna referend, která u nás proběhla, totiž naopak jasně dokázala, že pro veřejnost problematika loterií není zásadní. Kvůli nezájmu voličů byla vesměs neplatná. Ano, loterie jsou mediálně vděčným tématem, kterým se dříve neznámí aktivisté chtěli zviditelnit a získat politické body. Nicméně právě sami aktivisté vesměs káží vodu a pijí víno. Příkladů je spousta. Například Zlín – Tomáš Pasterný, pro kterého jsou peníze z hazardu špinavé, nicméně sám o ně každoročně žádá a financuje z nich své projekty. Vsetín - Tomáš Berg. Bojuje proti kamenným hernám, ale sám figuroval ve společnostech nebo webových portálech, provozujících internetový hazard a stál za peticí internet bez cenzury, která měla pomoci právě provozovatelům online loterií. A nakonec nejznámější příklad - Matěj Hollan z Brna. Na jedné straně dlouhodobě křičí do světa „zakažme hazard!“ a na straně druhé nyní přišel s novým nápadem - chce Brňanům zpřístupnit živý poker, ruletu a podobně, což je samozřejmě hazard také. O příčinách a motivaci k tak zásadní změně postoje můžeme jen spekulovat. Kromě toho není bez zajímavosti, že jak při působení v o.s. Brnění, tak nyní ve funkci na magistrátu, Hollan zmiňuje úzkou spolupráci s institutem Veronica. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby však právě za touto organizací nestála jeho matka.