„Zvolili jsme tuto poněkud nezvyklou formu, abychom se na Hlávkovo dílo a zásluhy podívali v tomto historicky přeexponovaném období i za horizontem roku 1918 a dalších osmičkových let,“ zdůraznil na začátku akce ředitel Masarykova ústavu Luboš Velek. Předseda Senátu Milan Štěch potom označil Hlávkovu snahu podporovat vědce, rozvíjet českou kulturu a pomáhat studentům za výzvu i pro současné české průmyslníky a podnikatele.

Milník pro národ

Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová se zaměřila na Hlávkovy zásluhy o založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, která se stala předchůdkyní současné Akademie věd: Hlávka této instituci anonymně věnoval 200 tisíc zlatých a byl jejím prvním prezidentem. „Snahy založit českou akademii věd měly hlubší kořeny, ale do konce tento nápad dovedl právě až Josef Hlávka, a to díky svému rozhledu, pracovitosti, finančnímu zajištění a především díky své velké vizi,“ řekla Eva Zažímalová s tím, že založení akademie bylo milníkem pro celý český národ.

Poté již následovaly odborné přednášky, v kterých vystoupili přední odborníci na Hlávkův život a dílo. Zatímco Zdeněk Pousta připomněl Hlávkovo propojení s Karlovou univerzitou a stavbu Zemské porodnice (dodnes stále fungující pod názvem U Apolináře), kterou nechal moderně rozčlenit na jednotlivé pavilony, vídeňský historik Wolfgang Bahr sledoval Hlávkovy stopy ve Vídni, včetně jeho dostavby vídeňské Opery.

Historik Jiří Pokorný zdůraznil Hlávkovu pracovitost a podnikavost. „Češi uměli pracovat do úmoru, ale neuměli podnikat, chyběla jim odvaha. Ale v Hlávkově osobnosti se spojovalo obojí,“ řekl Pokorný.

Penězovod i prádelní koše

Hlávka, který pocházel z rodiny nižšího úředníka, si přivydělával na studia jako zedník a postupně se vypracoval až na ředitele kanceláře pražsko-vídeňského stavitele Františka Šebka, který Hlávkovi nakonec celou firmu odkázal. Hlávka pak během deseti let realizoval téměř 150 stavebních zakázek, při nichž proslul svou precizností. Jak s úsměvem připomněl Pokorný, při stavbě Hlávkových kolejí pro studenty propočítával i takové detaily, jako byla spotřeba masa a chleba na osobu, náklady na topení v kamnech či dokonce váha mokrého prádla jedné osoby. Nezapomínal však ani na propagaci mecenášství, služka roznášela po pražských poštách jeho žádosti o příspěvky z řad průmyslníků v prádelním koši – základem Hlávkova filantropismu byla totiž snaha vyprovokovat další mecenáše, poskytnout základ k rozjezdu. Jeho obrovské pracovní tempo však mělo svoji cenu. „Hlávka se zhroutil, ochrnul na obě nohy, začal ztrácet i zrak, stáhnul se z podnikatelských aktivit do ústraní zámku v Lužanech. Tam při projížďkách v kolečkovém křesle vznikly i myšlenky na založení nadace,“ uvedl Pokorný. Historik architektury a ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr poté dovozoval, že Hlávkovy mecenášské aktivity ovlivnil i fakt, že byl v mládí sám obdarován. Na zámku v Lužanech měl dokonce i „penězovod“, jakési centrální potrubí, kterým z prvního patra posílal almužny žebrákům dole.

Náprava věcí lidských

To neznamená, že všechny Hlávkovy aktivity byly přijímány s nadšením. Básník Josef Svatopluk Machar ostře kritizoval udílení literárních cen v rámci České akademie, ostatně sám tuto cenu a finanční odměnu odmítl převzít (za básnickou sbírku Večery). Macharovi vadilo, že ocenění získává stále stejný okruh literárních „zasvěcenců“ (Vrchlický, Sládek, Klášterský, Rais aj.), a Hlávkovi navrhoval, aby Akademii zásadně reformoval a dával prostor i ženám. „Hlávka mu odpověděl, že příčiny neleží ve stanovách, ale ve věcech lidských a že náprava může vzniknout jen z věci samé,“ poznamenal Jiří Pokorný.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR