Experti našli v Česku takových míst čtyřicet, na slovenské straně západních Karpat padesát. Protože šelmy nejsou při přesunech vázány hranicemi států, je pro jejich ochranu nutná mezinárodní spolupráce.

„Problém fragmentace krajiny se týká téměř celé Evropy, ale rychlé tempo výstavby nových bariér ohrožuje i dosud málo dotčená území, jako jsou Karpaty. Na jejich území jsme proto na základě modelování vymezili jádrová území vhodného prostředí pro velké šelmy a navrhli jejich propojení systémem migračních koridorů [1] – ty jsou totiž pro přežití populací zcela zásadní,“ říká Kristýna Vlková z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.

„Pro detailní výzkum jsme vybrali čtyři různá území v celých Karpatech a zkoumali jsme navržené migrační koridory, které propojují oblasti, kde velké šelmy žijí.  Vymezili jsme tzv. kritická místa, jejichž překonání je pro velké šelmy z nějakého důvodu obtížné. Klíčové je, aby se naše data dostala ve všech státech do územních plánů. Česká republika tady může být inspirací pro ostatní - od roku 2020 jsou u nás migrační koridory velkých savců závazným podkladem pro přípravu zemních plánů všech stupňů a musí se s nimi počítat [2],“ popisuje Martin Strnad z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Zdravé a silné populácie veľkých šeliem a iných živočíchov v Západných Karpatoch na Slovensku sú podstatné pre prežívanie a posilňovanie malých príhraničných populácií v okolitých krajinách a pre ich rozširovanie do ďalších vyhovujúcich oblastí. Tieto jadrové územia sú však tiež ovplyvňované rýchlym rozvojom a výstavbou infraštruktúry, ktorá vytvára bariéry. Preto sme sa zamerali najmä na územie v oblasti Kysúc, ktoré je kľúčové pre prepojenie populácií v Česku a Poľsku. Je nevyhnutné, aby ochrana biokoridorov nebola „boj“, ale samozrejmosť. V tomto zmysle sme pripomienkovali návrh zákona o územnom plánovaní, ktorý sa u nás pripravuje [3],“ konstatuje Ján Kadlečík ze Štátnej ochrany prírody SR.

Jedno z území, kde probíhalo mapování kritických míst, je právě česko-slovenské pohraničí. Kysuce leží na západním okraji Karpat a jsou klíčové pro zachování konektivity krajiny mezi Slovenskem, Českem a Polskem. Nejdůležitější hraniční biokoridory umožňující pohyb zvěře do Čech, Polska a zpět, procházejí přes dvě kolizní místa s dopravní infrastrukturou, a to v Skalitom a na Svrčinovci. I v samotné CHKO Kysuce zůstávají průchodné jen poslední koridory. „Údolím Kysuce od Žiliny až po hranice s Poľskom vedie frekventovaná cesta I/11, železnica a stavia sa diaľnica, navyše je celé údolie takmer súvisle zastavané. Tieto bariéry výrazne sťažujú priechodnosť krajiny," říká Miroslava Plassmann z WWF Slovensko.

Zástavba v Beskydech zaplňuje úzký prostor kolem řek. S narůstajícím rozvojem jsou obce často roztažené do délky několika kilometrů a napojují se jedna na druhou, což představuje významnou bariéru. Modelovým příkladem z Česka je údolí Rožnovské Bečvy. „Údolím vede silnice 1. třídy I/35 s hustotou dopravy přesahující 10 tisíc aut za den. Na třicetikilometrovém úseku od Horní Bečvy po Valašské Meziříčí na sebe sídla navazují tak těsně, že zde byla identifikována pouze tři místa umožňující migraci zvěře, která navíc nedosahují ani optimální šíře 500 metrů,“ doplňuje Daniel Mach z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Pro přežití velkých šelem v Karpatech je proto zásadní popsání všech dosud funkčních migračních koridorů a jejich důsledná ochrana prostřednictvím územního plánování. Projekt ConnectGREEN vytvořil odborný podklad a nyní bude záležet, zda se jej podaří ve všech karpatských zemích promítnout do praxe.

Poznámky:

[1] Projekt ConnectGreen spojil třináct partnerů ze šesti států, na jejichž území leží Karpaty. V rámci projektu byla navržena síť koridorů propojující jádrová území velkých šelem v celých Karpatech. Současně  byla ekologická konektivita řešena ve   čtyřech pilotních územích: v Rumunsku, na pomezí Rumunska a Srbska, na hranicích Maďarska a Slovenska a konečně, území západních Karpat na hranicích Slovenska a Česka, jehož česká část má plochu 5175 km2.

[2] Územně analytický podklad, jev 36B. Práce s těmito údaji je v ČR již ukotvena ve vyhlášce ke stavebnímu zákonu a pro územní plánování je práce s ní závazná. Metodika k používání těchto údajů se právě připravuje, data jsou každý rok aktualizována a zpřesňována včetně informací o kritických místech. Ostatní partnerské země jsou nyní ve fázi, kdy budou teprve zajišťovat implementaci migračních koridorů a jádrových území do územního plánování, a to právě na základě odborného podkladu z České republiky.

[3] Na Slovensku je začlenění migračních koridorů do územního plánování pro ochranu přírody dosud důležitou výzvou. Projekt ConnectGreen poskytl detailní vymezení migračních koridorů a kritických míst v celém přeshraničním území. Výsledky projektu jsou tedy odborným podkladem pro začlenění migračních koridorů do územního plánování a měly by tak napomoci ochraně koridorů a kritických míst před nežádoucí zástavbou.