Češi jsou zde rozděleni do dvou týmů: 7. brigádní úkolové uskupení spadá pod polské velení a tvoří ho důstojníci, praporčíci a poddůstojníci z velitelství 7. mechanizované brigády Hranice a 72. praporní úkolové uskupení, které tvoří vojáci 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic a velí mu Američané.

Hraničtí cvičí na počítačích velení a řízení, a to od prvního povelu až po vyhodnocení výsledku celé společné práce. „Jde o virtuální boj, postavený na počítačem řízené simulaci – strategické hře, která umí vytvářet neočekávané situace, klást překážky, a ty pak musí pracovní skupiny našich bojovníků, logistiků, zpravodajců, dělostřelců, ženistů a mnoha dalších v hlavním místě velení společně co nejefektivněji vyřešit, samozřejmě v přímé spolupráci s nadřízenou divizí,“ vysvětluje velitel 7. mechanizované brigády brigádní generál Petr Svoboda.

Druhá skupina, téměř čtyři stovky vojáků z Přáslavic, pak bojuje naživo v prostoru mezinárodního výcvikového střediska JMRC (Joint Multinational Readiness Center). Vojáci i technika, včetně BVP-2, pásových samohybných minometů PRAM či tatrovek, jsou osazeny systémem MILES. Ten funguje jako simulátor skutečné střelby a detektuje rovněž zásahy. „Zbraně střílí cvičnou munici a systém zprostředkovává přehled o zásazích mezi bojujícími stranami. Vojáci si tak nejlépe vyzkouší své dovednosti a velitelé získají potřebnou zpětnou vazbu a podnět k dalšímu zlepšování,“ doplňuje generál Svoboda.

Cílem pravidelného cvičení Combined Resolve je spolupráce americké armády s partnery v NATO. Tentokrát se zde za US Army účastní 1. obrněná brigáda a 3. pěší divize. Pro podplukovníka Andrewa Marshe je takový typ výcviku velmi cenný: „Takovou příležitost nemáme často. Šanci trénovat například s Belgičany, Italy, Litevci, Řeky či Makedonci považuji za něco výjimečného.“

S tím souhlasí i Petr Svoboda, podle něhož jsou sice úkoly cvičících rozdílné, ale jedno mají společné: „Klíčové oblasti, na které je cvičení zaměřeno, jsou interoperabilita, spolupráce, vzájemná komunikace a sdílení informací z bojiště mezi jednotlivými stupni velení a národy. Propojit vlastní systémy komunikace s fungující společnou strukturou, jednotně komunikovat v angličtině, to je pro vojáky NATO dnes stejně nezbytné jako umět dobře střílet.“