Výzkumníci z české Arniky ve spolupráci s organizací IPEN odebrali v loňském roce na několika místech v Ghaně vejce doma chovaných slepic a další vzorky pro analýzy. Česká laboratoř Státního veterinárního ústavu a německá laboratoř MAS naměřily ve slepičích vejcích historicky vůbec nejvyšší obsah bromovaných a chlorovaných dioxinů, patřících mezi jedny z nejnebezpečnějších chemikálií. Na neblaze proslulém šrotovišti Agbogbloshie, které se navíc nachází uprostřed hlavního města, žijí a pracují desítky tisíc obyvatel. Každoročně velké procento z nich na následky onemocnění způsobených toxickými emisemi z pálení plastů a kontaminaci ze zde zpracovávaných odpadů umírá.

Odborníci analyzovali vejce volně žijících slepic z akkarské čtvrti Agbogbloshie, kde podle odhadů odborných studií žije až 80 000 lidí. Ti se zde živí především získáváním a prodejem mědi a jiných kovů z elektronického odpadu a autovraků. Při rozebírání spotřebičů a následném spalování plastových krytů nebo kabelové izolace se uvolňují nebezpečné chemické látky obsažené v plastech, zejména pak bromované zpomalovače hoření. Zároveň dochází ke vzniku vysoce toxických bromovaných a chlorovaných dioxinů a furanů.

Analýzy vzorků vajec odhalily znepokojivě vysokou úroveň některých těchto zakázaných anebo regulovaných chemických látek včetně dioxinů, bromovaných dioxinů, polychlorovaných bifenylů (PCB), polybromovaných difenyletherů (PBDE) a chloralkanů, tedy chlorovaných parafínů s krátkým řetězcem (SCCP).

Výzkumníci z Basel Action Network monitorovali transport použité elektroniky na cestě z Evropy. Jejich zpráva z roku 2018 "Holes in the Circular Economy: WEEE leakage from Europe" díky sledovacím zařízením odhalila, jakým způsobem se elektronika z evropských domácností a kanceláří dostává na skládky v rozvojových zemích. V Africe byl elektroodpad z Evropy vyložen právě v Ghaně, případně v Nigérii a Tanzanii.

Hlavní zjištění z analýzy ghanských vajec jsou:

•     dospělý člověk, který sní jedno vejce od slepice chované a krmené v Agbogbloshie, překročí 220krát tolerovatelný denní příjem (TDI) pro chlorované dioxiny stanovený Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA);
•     běžná denní konzumace v Ghaně je méně než jedno vejce na osobu denně, nicméně už při konzumaci 2,5 g vajec za den by byla hranice EFSA TDI překročena více než 15krát;
•     úroveň PCB, tedy polychlorovaných bifenylů (zakázaných v USA v roce 1979, Spojeném království v roce 1981 a EU v roce 1987) v těchto vejcích byla čtyřnásobně vyšší, než povoluje norma EU, a současně byly koncentrace dioxinů a dioxinům podobných PCB 171krát vyšší než evropská norma;
•     vejce také obsahovala velmi vysoké hladiny zpomalovačů hoření PBDE nebo SCCP využívaných pro zpracování kovů a PVC, a také relativně vysoké hladiny jiných perzistentních organických látek (POPs), jako je pentachlorbenzen a hexachlorbenzen.

Nedávno zveřejněná studie Arniky, IPENu a kamerunské organizace CREPD: "Persistent Organic Pollutants in Eggs: Report for Africa" dokládá, že vývoz elektroodpadu do rozvojových zemí v důsledku nedostatečných limitů a legislativních požadavků mezinárodních dohod je nebezpečná kontaminace potravinového řetězce místních obyvatel. Tato skutečnost podle odborníků volá po okamžitém posílení mezinárodních norem omezujících přeshraniční pohyb nebezpečných chemických látek v odpadech na nejbližších zasedáních Stockholmské a Basilejské úmluvy. Rovněž doporučují zařadit bromované dioxiny na seznam Stockholmské úmluvy.

The Guardian: Mezinárodní normy jsou nedostatečné

Vývozu elektronického odpadu a v něm obsažených toxických látek, by bylo možné zabránit přijetím striktnějších limitů pro obsah toxických látek v odpadech, tzv. low POPs content level (LPCL). Odpady s vysokým obsahem POPs nesmějí být vyváženy do zemí, které pro jejich zpracování nemají dostatečně rozvinutou infrastrukturu. Přijetí nových, přísnějších limitů, tak jak je navrhuje mezinárodní síť IPEN, by právě obchodování s toxickým odpadem konečně zamezilo.

O chmurných výsledcích analýz českých odborníků už si všimla přední světová média. O studiích informoval na titulní straně například britský deník The Guardian, o znečištění v Akkře přineslo reportáž také zpravodajství televizní stanice NBC – Euronews, pro kterou výsledky okomentoval hlavní autor výzkumu Jindřich Petrlík z Arniky, vedoucí programu Toxické látky a odpady.

„Dioxiny jsou vysoce toxické. Nebezpečná je jejich hladina už ve výši desetin piktogramů. Platí to nejen pro chlorované, ale pro bromované,“ uvedl Petrlík, mj. spolupředseda Pracovní skupiny pro dioxiny, PCB a odpady sítě IPEN. „Naše analýzy zjistily daleko vyšší obsah obou těchto skupin dioxinů, což ukazuje na obrovské množství těchto vysoce toxických a v případě bromovaných dioxinůbohuže i neregulovaných chemických látek, které se do Afriky dostávají ve vyřazené elektronice a prokazatelně pronikají do potravinového řetězce tamních lidí. Jedná se o ekologickou katastrofu, kterou ale lze řešit. Stockholmská i Basilejská úmluva by měly nastavit přísnější limity pro bromované zpomalovače hoření a dioxiny v odpadech a lépe regulovat pohyb elektrošrotu přes hranice.“

Afrika není skládka, s odpadem si neporadí

„Evropa se musí se svým toxickým elektroodpadem vypořádat sama. Není možné ho odesílat do rozvojových zemí, jako je Ghana, kde toxické látky ohrožují místní obyvatele a životní prostředí v důsledku pochybných a nekalých praktik likvidace těchto odpadů. Africké země by neměly nadále být skládkou elektrošrotu, na jehož zpracování nedisponujeme technologickou kapacitu, pokud se jedná o materiál obsahující vysoké množství perzistentních organických polutantů,“ uvedl Sam Adu-Kumi z ghanské Agentury pro ochranu životního prostředí, mj. bývalý předsedající Konference stran Stockholmské úmluvy.

Jak uvedl Jim Puckett, odborník na toxické látky z Basel Action Network, „pokud někdo donutil druhého člověka k vdechování nebo požití jedu, mělo by to být považováno přinejmenším za pokus o vraždu. Výrobci elektroniky však běžně do svých výrobků přidávají smrtelně jedovaté chemické látky. A den co den jsou pak tyto toxické produkty na konci jejich života vyváženy do rozvojových zemí, kde mají lidé nejméně možností zabránit zničujícímu dopadu. Musíme na obě tyto aktivity nahlížet jako na zločiny, kterými ve skutečnosti jsou.“