Jako zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR jsme měli koncem listopadu poprvé možnost jednat s předpokládaným novým ministrem zemědělství Ing. Zdeňkem Nekulou. 

Jednání bylo poměrně vstřícné a oceňuji, že jsme byli mezi několika dalšími nevládními organizacemi, které dostaly pozvání ke stolu ještě před jeho očekávaným jmenováním do funkce šéfa resortu. Setkání se účastnil také bývalý ministr zemědělství a nynější předseda KDU-ČSL Ing. Marian Jurečka. Základní představa ASZ ČR o potřebě skutečně udržitelné budoucnosti zemědělství, kterou jsme při jednání zmínili, byla, že tento resort musí ve vlastním zájmu projít některými nevyhnutelnými ideovými posuny, které byly celých 30 let od revoluce bohužel cíleně politicky oddalovány. Této představě změn koneckonců odpovídá i schválený koaliční program, který velmi správně hovoří o nových tématech a směrech, jež ale bez skutečného odhodlání konkrétních lidí nepůjdou reálně naplňovat. Mám za to, že zejména o tom bude muset být jádro působení nového ministra zemědělství.

Je jisté, že novému ministrovi opravdu není co závidět - převezme svůj úřad na Těšnově nejen v době nepředvídatelného pokračování covidové pandemie, ale zejména v období celkově velmi negativních ekonomických signálů, výrazně schodkového státního rozpočtu a zejména významně rostoucích cen většiny zemědělských vstupů při setrvale nízkých výkupních cenách takřka všech zemědělských komodit. Jde také o okamžik vrcholících příprav sedmiletého Strategického plánu ČR, který plně a k obrazu vybraných úzkých skupin podniků nachystala a celou škálou mazaných opatření pojistila stará garnitura, přičemž ale za realizaci tohoto plánu již bude odpovědný právě nový ministr rodící se vlády.

Vedle těchto prekérních okolností se však také nacházíme v době, ve které pod heslem soběstačnosti a konkurenceschopnosti vrcholí donebevolající účelové (a bohužel také neúčelné) rozdělování obrovské masy státních peněz pro hrstku největších lobbistů nebo na jimi ovládané produkční sektory, a to průřezově všemi dotačními kapitolami v gesci ministerstva zemědělství. V době, kdy navzdory jasně orientované Společné zemědělské politice EU, které jsme součástí, stále v této zemi neexistuje žádné systémové řešení podpory největšímu množství zemědělských podniků - tedy mikropodnikům a malým podnikům, které jsou v čím dál složitějších podmínkách. Tato téměř katastrofální situace zaviněná také bezohledným lobbingem některých nevládních organizací totiž způsobila, že jen velmi málo využíváme nástrojů, které nám Evropská unie pro tyto cílové skupiny zemědělců poskytuje. Ve finále jsme tak pouze zatěžováni jejími administrativními povinnostmi, které jsou navíc často okořeněné dalšími výmysly našich úředníků. Naše země se tak stala místem, kde se doslova bagrují zemědělské dotace šité na míru a v prostředí mlčící většiny zemědělské veřejnosti se dobře rozbujelo přesvědčení, že je to tak asi vlastně normální. To jsou reálné kulisy ovlivňující naše podnikání a jsou hlavně výsledkem tendenční politiky „řídím stát jako (svou) firmu“, jejíž důsledky budeme pociťovat ještě hodně dlouho – například tím, že jsme dosud neuměli vyřešit obrovský politickoekonomický střet zájmů jednoho člověka, který u nás nedávno vyhřezl v reálné ohrožení výplat evropských podpor ostatním zemědělcům.