V současné době je v mezirezortním řízení návrh, aby nedodržování bezpečné podélné vzdálenosti bylo postihováno v přestupkovém řízení. Prahové hodnoty pro vymáhání sankcí za nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem jsou již legislativně zavedeny například v Německu, Rakousku, Polsku, Itálii, Francii, Švédsku či Nizozemsku.

Dodržování určité minimální bezpečné vzájemné vzdálenosti je jedním z nejdůležitějších principů bezpečné jízdy:

• Pokud se totiž řidič vyskytne v situaci, kdy bude muset rychle zabrzdit, aby se vyhnul nárazu do vozidla před sebou, které nečekaně zpomalí nebo zastaví, potřebuje jeho mozek na zaregistrování rizikové situace minimálně 0,75 sekundy.
• Stejně dlouhou dobu bude potřebovat řidič na zpracování informace a volbu příslušné reakce.
• A pak tu máme dobu potřebnou k tomu, aby brzdy vozidla začaly fungovat s potřebnou intenzitou. U osobních vozidel je to cca 0,1 sekundy, u vozidel nákladních a autobusů (vybavených vzduchovými brzdami) to může být až 6x více.

Dobrou pomůckou pro řidiče tak může být tzv. pravidlo 2 sekund. Jeho aplikace je velice jednoduchá. Podstata spočívá ve výběru nějakého statického objektu vedle silnice nebo na ní (například strom, patník nebo jejich stín dopadající na silnici) a od chvíle, kdy ho vpředu jedoucí vozidlo mine, odpočítat čas, který uběhne, než k němu dorazí on. Naměřený čas by měl být minimálně 2 sekundy. Plně soustředěný řidič si postačí všimnout rizikové situace a začít brzdit s potřebnou intenzitou. Pokud však vozidlo vpředu narazí nebo se např. srazí s protijedoucím vozidlem, bude i dvousekundová vzdálenost nedostatečná. Proto se v určitých situacích doporučuje přidat rezervu v podobě 1 sekundy navíc. V opačném případě by nárazová rychlost například z 90 km/h i při dodržování pravidla 2 sekund činila 66 km/h. Za zhoršených povětrnostních podmínek nebo pří řízení vozidel s vyšší celkovou hmotností se počítají 4 i 5 sekund. „Toto platí zvláště v případech, kdy nám rozměrné vpředu jedoucí vozidlo (např. kamion či autobus) neumožňuje sledovat situaci v provozu před ním. Rovněž tak je třeba si uvědomit, že nejlépe brzdí osobní automobily, o poznání hůře vozidla nákladní a autobusy a obzvláště na pozoru by se měli mít motocyklisté, zvláště když vezou tandemistu – ti totiž brzdí nejhůře ze všech,“ upozorňuje Roman Budský z Platformy Vize 0.

Často se lze setkat s argumentem, že na základě tohoto pravidla není možné jezdit, protože mezi vozidly vzniká tak velká mezera, že bude lákat ostatní řidiče do ní vjet a dostat se před naše jedoucí vozidlo. „Nicméně bezpečná vzdálenost mezi vozidly roste společně s rychlostí a dodržování pravidla minimálně 2 sekund při rychlosti 50 km/h za hodinu znamená 28 m a při rychlosti 130 km/h tato vzdálenosti činí 72 m. Což nejsou mezery, do kterých by se pohodlně mohla vozidla zařadit, i když samozřejmě ti méně zodpovědní řidiči to rádi provádějí. Řidiči se nemusejí obávat, že celou jízdu musí počítat 2 sekundy. Výpočet si stačí pouze provést jednou za čas a za chvíli si mozek automaticky na tuto vzdálenost navykne a řidič bude bezpečnou vzdálenost dodržovat automaticky,“ uvádí Libor Budina z Autoklubu ČR.

Jak je tomu v zahraničí?

Ve většině evropských států se setkáme s obecným zákonným požadavkem, že každý řidič musí zachovávat od vpředu jedoucího vozidla takovou vzdálenost, aby v případě, že toto náhle zpomalí či dokonce zastaví, byl schopen zabránit vzájemné kolizi. Uvedené pravidlo zdaleka ne vždy je doplněno konkrétním požadavkem na zachování vzájemného minimálního odstupu, a to ať časového v sekundách, nebo v metrech. Navíc se požadavky v jednotlivých státech liší. Obecně panuje mezi odborníky na bezpečnost dopravy shoda, že by se mělo jednat o minimálně dvousekundový vzájemný odstup, resp. že minimální odstup v metrech by měl odpovídat polovině údaje na tachometru v kilometrech (např. při rychlosti 100 km/h se jedná o 50 metrů). Ostatně takto to bývá budoucím řidičům vykládáno v autoškolách. Jedna věc je ovšem doporučená vzájemná vzdálenost, druhou věcí pak bývá minimální hranice, jejíž nedodržení může být sankcionováno. Například v Německu při rychlostech nad 80 km/h trestají vzdálenost v metrech menší, než odpovídá čtvrtině údaje na rychloměru v kilometrech za hodinu, pokutou 75 eur a navíc přidají 1 trestný bod (např. při rychlosti 90 km/h je nutno dodržovat odstup o délce minimálně 22,5 metru). Pokud ovšem bude vzdálenost ještě 5x menší, pokuta bude 320 eur, 1 trestný bod bude rovněž udělen. V případě, že se tak stane při rychlosti nad 130 km/h, bude sankce výrazně přísnější. Peněžitý trest dosáhne výše 400 eur, navíc budou uděleny 2 trestné body a vysloví se 3měsíční zákaz řízení. V Německu se tedy určitě více než vyplatí dodržovat odstup od vpředu jedoucího vozidla odpovídající minimálně 1 sekundě jízdy. Podle aktuálně dostupných údajů publikovaných v materiálech Conférence Européenne des Directeurs des Routes je vyžadován minimálně jednovteřinový odstup např. i ve Finsku a Nizozemsku.     

Jak tomu je a mohlo by být v České republice

Aktuální zákon o silničním provozu požaduje, aby řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem za ním ponechal dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním. Tato formulace je považována za příliš vágní a dostatečná vzájemná vzdálenost za subjektivně definovatelnou. Proto je v současné době v mezirezortním řízení návrh, který počítá s tím, že řidiči nákladních vozidel a autobusů budou muset při rychlosti vyšší než 50 km/h udržovat na všech druzích pozemních komunikací mimo obec za vozidlem jedoucím před nimi vzdálenost minimálně 50 metrů, v případě osobního vozidla je pak při rychlosti nad 80 km/h stanovena vzdálenost na 30 metrů. Ve městech by se mělo postupovat podle stávající úpravy. „Uvedené řešení by bylo česky specifické, navíc v praxi neodzkoušené. Otázkou je, zda se spíše neinspirovat v zahraničí, kde již mají s konkrétním stanovením minimálně požadovaného vzájemného odstupu a jeho vlivem na bezpečnost provozu reálné zkušenosti. Od věci by např. nebylo uvažovat o aplikaci systému dlouhodobě fungujícího například v Německu,“ uvádí Roman Budský. V zásadě by se mohlo jednat o důslednou propagaci doporučeného minimálního odstupu o délce odpovídající 2 sekundám jízdy. „Řidiči by i nadále byli povinni chovat se v souladu se stávající obecnou právní úpravou, nicméně při jízdě mimo obec by za definovaných podmínek mohl být požadován minimální vzájemný odstup odpovídající alespoň 1 sekundě jízdy. Pokud se jedná o definici odstupu v metrech, doporučovaný odstup by odpovídal alespoň polovině údaje na rychloměru v kilometrech, minimální závazný odstup by mohl být roven alespoň jedné čtvrtině,“ dodává Libor Budina.