Motto: S rozumem a odvahou, rychle a přesně........... Vojenská kolona se ve čtyřicetistupňovém vedru prodírá prašnými ulicemi jednoho z blízkovýchodních měst. Všudypřítomný prach je cítit v uších i na jazyku. “Kingu dva, Kingu tři, Kingu čtyři, na konci ulice zátaras, točíme druhou doleva, 200 metrů horizont čistý”. Vysílačce sedl prach zřejmě také na hlasivky, takže chraplající potvrzení přijmu je skoro nesrozumitelné. Kapitán Petr už je na třetí vojenské misi a tohle je další rutinní převoz VIP z letiště na základnu. Dva vozy Iveco, dva vozy Hummer zapůjčené od americké armády. “Rozumím, Kingu jedna.”

Poručík Miroslav je na první misi, ale jako řidič má obrovské zkušenosti. Takových “pupíků“, jak VIP s oblibou přezdívá, už odvezl mnoho. Večer se s klukama kouknou na fotbal. Hraje Barcelona, a to je vždycky svátek. Všechno zatím běží jako po drátkách, další dílek na pomyslném metru a za pět týdnu domů. Nedokončí ani vzpomínku na máminu skvělou svíčkovou, když uprostřed hrudníku ucítí obrovskou vibraci, země se pod koly chvěje a na přední sklo se valí vlna prachu a písku. Instinktivně strhává volant a stáčí auto pravým bokem k přilétávající sprše kamení a prachu. Stejně reaguje Iveco před ním a na silnici vzniká během vteřiny malá vozová hradba. Auto ještě nedokončilo smyk a Miroslav už je venku z auta a s odjištěnou zbraní klečí krytý otevřenými dveřmi. Je slyšet střelbu a křik, v očích škrábe zvířený prach. Z hučení v uších a slzavých koutků se mu promítá neskutečně rychlý film vzpomínek na výcvik. “ Drapni chráněný zájem a v zákrytu auta ustupuj k poslednímu vozu, ale makej, ku.va, už bys byl mrtvej,” duch instruktora Jardy ho ve vzpomínkách žene i teď. Jarda věděl, že v takových situacích rozhodují vteřiny. Sám začínal jako špičkový automobilový závodník a s autem dělal věci, které pro laika odporovaly fyzikálním zákonům.

Miroslav je ze vzpomínky rychle zpátky a bez přemýšlení postupuje přesně, jak to do úmoru dřel na výcviku ve vojenském prostoru na Libavé. Střelba na chvilku ustala. S chráněnou osobou rychle naskakuje do posledního vozu. Z vysílačky se chraplavě ozve: “Trojka a čtyřka na signál oba JAKE a mizíme.” Hummer a Iveco řadí zpátečku a nabírají rychlost, na předním skle se objevují tři průstřely, tachometr se blíží šedesátce.

“JAKE” ozve se výkřik z vysílačky. Svět jako by se na pár vteřin zpomalil. Oba vozy se jako legendární krasobruslařský pár Jane Torvillová a Christopher Dean v jeden okamžik zcela synchronizovaně otáčí kolem své osy. Ještě půl vteřiny a ze zvířeného prachu vystřelují oba vozy od místa útoku. Snad jsou tu všichni. Od pomyslné vozové hradby se naštěstí včas stáhli. “Základno, základno! King tři a čtyři se vracejí na základnu.”  Ticho, které přerušuje jen zrychlené dýchání a kašel, prořízne hlas z reproduktoru. “ Potvrzuji. Nahlaste stav.” Petr se pro jistotu ještě rozhlédne. “King jedna dvě konec, všechny posádky a královna v pořádku. dva zranění při vědomí. ……dobrá práce, hoši. Konec.”