Přestože sergeje, řada T 679.1 nebo T 679.5 a později 781, nebyly v minulosti příliš populární, v posledních dvou desetiletích se staly ikonickými stroji.

Jejich malá popularita měla hned několik důvodů: Po roce 1968 se staly symbolem sovětské okupace a vlivu Sovětského svazu u nás. S tím jsou spojené také legendy o tom, že naše lokomotivka ČKD nesměla vyrábět výkonné motorové lokomotivy, které byly dovezeny právě ze Sovětského svazu. Dalším důvodem byl značný vliv sergejů na plošné a rychlé rušení parní trakce a jejich ohromné rozšíření doslova na všechny tratě od Chebu po Černou na Tisou. V jízdním řádu 1969/70 stály krátce dokonce v čele legendárního Západního expresu místo slavných parních rychlíkových lokomotiv albatros. A v neposlední řadě to byla i jejich hlučnost, především u prvních strojů ze 60. let, které byly za rozjezdu slyšet i na vzdálenost několika kilometrů.

Lokomotiva s mnoha NEJ

Sergeje měly ale také mnohá "nej"a řadu rekordů. Byly našimi nejsilnějšími motorovými lokomotivami v běžném provozu. Jejich výkon dosahoval až 1 470 kW a vyvinuly tažnou sílu až 260 kN. I přesto některé velmi těžké nákladní vlaky, například s uhlím, dopravovali ve dvojicích. Tak je bylo možné vidět například na severu a západě Čech nebo na trati z Veselí nad Moravou do Brna.

Byly to také naše nejtěžší sériově dodávané motorové stroje s celkovou hmotností 116 tun, což bylo 19,3 tuny na každou z 6 náprav. Ty byly umístěny ve dvou třínápravových podvozcích. Kombinace velmi těžké lokomotivy a třínápravových podvozků způsobovala hlavně na tratích s malými poloměry oblouků značné opotřebení kolejnic. Aby se tento negativní vliv alespoň omezil, měly na mnoha místech povolenou podstatně nižší rychlost než čtyřnápravové lokomotivy.

Jedná se také o nejpočetnější lokomotivní řadu u nás. Do Československa jich bylo dodáno 601 kusů, z toho 599 jich používaly ČSD. Více bylo vyrobeno jen malých motorových vozů řady 810 (dříve M 152.0), kterých jezdilo na našich tratích téměř 700. Druhá nejpočetnější řada v historii našich železnic, parní nákladní lokomotiva řady 556.0 přezdívaná Štokr, byla dodána „jen“ v 510 kusech.

Dlouho nejdůležitější lokomotivy, pak přišel rychlý konec

Před rokem 1989 zajišťovaly sergeje značnou část nákladní dopravy na území Československa. Například v roce 1979 byla stanovena provozní potřeba těchto strojů na 455 kusů. V letech 1980 a 1981 dosahovaly rekordních výkonů okolo 30 miliard hrtkm a podílely se na 65 % všech výkonů nákladní doprav v motorové trakci. Na všech výkonech nákladní dopravy v tehdejším Československu se podílely z jedné čtvrtiny.

Ještě v roce 1988 byla provozní potřeba 301 sergejů, aby po revoluci v roce 1989 došlo k prudkému poklesu jejich potřeby. V roce 1992 jich používaly ČSD v celém Československu už jen 76, po rozdělení federace jich bylo v Čechách potřeba už jen 40 a od roku 1998 se pravidelně používal jediný. Posledním plánovaným výkonem byla dne 30. listopadu 2002 přeprava uhlí z Nového Sedla do bavorské elektrárny Arzberg nedaleko česko-německé hranice.

V Čechách je dnes možné potkat legendární sergeje už jen v muzeu, například v muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka, nebo při nostalgických jízdách. Koho by zajímala podrobněji historie těchto legendárních dieselových obrů na našich kolejí, tomu lze doporučit knihu s příznačným pojmenováním „Sergeje“ od autorů J. Bittnera, R. Frimla a P. Korbela vydanou v roce 2007 v nakladatelství Gradis Bohemia.

Sergej, Gagarin, buben z tajgy

Sovětská lokomotivka v Luhansku (od roku 1970 Vorošilovgrad) na dnešní Ukrajině tyto lokomotivy původně vyvinula v první polovině 60. let pro maďarské železnice MÁV, kam jich bylo dodáno 276 kusů. Brzy o ně ale projevily zájem i železnice dalších socialistických zemí, kde dostaly i své specifické přezdívky. Například do Polska bylo vyvezeno přes 1100 lokomotiv, které dostaly přezdívku podle prvního sovětského kosmonauta Gagarin. Řada lokomotiv tam byla během posledních dvou desetiletí modernizována a zůstává v provozu. V Německé demokratické republice jich jezdilo více než 370 a dostaly zřejmě pro svůj hlučný chod přezdívku Taigatrommel – buben z tajgy. Stroje putovaly také na Kubu, do Mongolska, Korejské lidově demokratické republiky a stovky jich jezdily i na sovětských železnicích.

Byly vyráběny také jako dvoudílné, ve speciální úpravě pro dopravu taktických raketových komplexů nebo jako stroje pro dopravu vesmírných raket na odpalovací dráhu na kosmodromu Bajkonur. Celkem tak v letech 1964 až 2002 vyrobila lokomotivka v Luhansku (Vorošilovgradu) od tohoto typu přes 7 000 lokomotiv a jejich sekcí.