Stejně jako každý rok přijel začátkem května do elektrárny ornitolog Václav Beran, výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s., zoolog a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem, který spolupracuje na záchraně ohroženého sokola stěhovavého i s dalšími organizačními jednotkami Skupiny ČEZ. Jeho cílem bylo vystoupat na jeden ze dvou ventilačních komínů, na kterém bylo potvrzeno hnízdění, aby zkontroloval stav hnízda.

Na základě sledování dalekohledem a pohybu kolem hnízda předpokládal, že by v něm opět mohla být mláďata. Po sestoupení zpět na zem ornitolog Beran potvrdil hnízdění. Samice dokonce do hnízda snesla čtveřici vajíček (což je podle vyjádření maximum, které při hnízdění samice snese), ale vejce byla studená. Bylo tedy více než zřejmé, že se zde muselo stát něco vážného, co způsobilo přerušení hnízdění elektrárně věrného páru sokola stěhovavého.

Spolu se smutnou zprávou snesl ornitolog také fotopast, která zde byla celou zimu a poněkud překvapivě byla stále funkční. Díky ní a pořízeným fotkám zjistil až neuvěřitelný příběh. „Na počátku hnízdění probíhalo vše úplně normálně, sokolí pár zůstal stejný jako v minulých letech - samice, narozená v roce 2016 v budce na cementárně Čížkovice, a samec, narozený v roce 2018 na skalním hnízdě v údolí řeky Svratky. Hnízdění začalo úspěšně, samice snášela vejce v obvyklém termínu kolem 10. 3. a i přes nezvykle chladný březen vše až do 3. dubna probíhalo řádně. Potom ale samice zmizela a úlohu zahřívání vajíček převzal samec. 5. dubna se u hnízda objevila neoznačená dospělá samice a o dva dny později ještě jedna mladší. Samec se až do 12. 4. snažil všechna čtyři vajíčka zahřívat, ale zjevně na to nestačil,“ popisuje ornitolog Václav Beran.

Protože si musel samec zajišťovat potravu sám, musel nakonec zahřívání přerušit a vajíčka vychladla. Od té doby se u budky vyskytuje jen samec a neoznačená mladá samice. Mláďata sokola stěhovavého se tedy letos z hnízd v Jaderné elektrárně Dukovany nevzlétnou.

Co se stalo „naší“ kroužkované samici, se asi nedozvíme. Mohla utrpět zranění při lovu nebo se sama stát obětí přírodních zákonů nebo souboje dvou samic. Příběh hnízdění sokola stěhovavého na ventilačních komínech Jaderné elektrárny Dukovany tím však nekončí. Přítomnost samce s neoznačenou mladou samicí je příslibem pokračování v záchraně tohoto hroženého druhu.

„Doufám, že nový pár bude stejně produktivní a že se mláďata podaří na dukovanském komíně odchovat příští rok. Zatím totiž platí, že se to podařilo každý druhý rok, a vždy se jednalo o čtyřčata. Nový pár má tak před sebou velkou výzvu,“ říká s úsměvem Václav Beran.

Od začátku roku elektrárna Dukovany vyrobila 6 140 612 megawatt hodin elektřiny. Dukovany a Temelín jsou zdroje, které produkují největší množství čisté elektrické energie a podílí se tak výraznou měrou na bezemisní výrobě Skupiny ČEZ. Ročně se díky jaderným elektrárnám nevypustí do ovzduší přibližně dvě desítky miliónů tun CO2.