Terénní technici pak stejné věci věnovali 1 100 a kopáči přibližně 6 200 hodin. Z nedávno vydané „Závěrečné zprávy o záchranném archeologickém výzkumu Bílina – tepelný napáječ“ vyplývá, že dva archeologové z Archeologického ústavu Akademie věd ČR strávili v tomto severočeském městě 800 pracovních hodin. K ruce jim přitom byli čtyři technici a jedna dokumentátorka, ti mají na svém kontě 1 100 hodin, a 25 kopáčů s 6 200 odpracovanými hodinami. Záchranný archeologický výzkum, který plně financovala ČEZ Teplárenská, a. s., ze Skupiny ČEZ, probíhal v historickém centru a na Pražském Předměstí a Újezdském Předměstí. 

 

Vše financovala ČEZ Teplárenská

 

„Plánované centrální zásobování teplem lokalit Pražské Předměstí a také některých městských objektů v centru Bíliny prostřednictvím horkovodního napáječe z Elektrárny Ledvice, spojilo na nějaký čas naši společnost s archeology. V místech, kde je již v dnešní době položené potrubí bylo totiž zapotřebí v souvislosti se stavbou provést záchranný archeologický výzkum,“ říká Vladimír Gult, generální ředitel ČEZ Teplárenská, a. s. Spolupráci s archeology považuje přitom za zcela logickou. „Skupina ČEZ tudíž nepatří mezi ty společnosti, které by někde hrábly bagrem, aniž by si zajistili dohled památkářů či archeologů. Nejsme přece žádní barbaři, jimž by byl lhostejný odkaz našich předků.“ dodal ještě Vladimír Gult s tím, že financování archeologického výzkumu stálo společnost ČEZ Teplárenská 1,6 milionu korun.

 

Proběhly dvě etapy výzkumu

 

Podle Petra Čecha z Archeologického ústavu Akademie věd ČR na první etapě archeologického výzkumu v historickém centru Bíliny se pracovalo 10 hodin denně bez přerušení, včetně víkendů a státních svátků. Druhá etapa pak probíhala formou dozoru a dokumentace výkopových prací. „Celková délka trasy dosáhla přibližně 2 900 metrů, z toho jich 300 bylo zkoumáno plošně a 100 kombinovaným částečným plošným výzkumem a strojovou skrývkou. Dalších 2 500 metrů bylo dozorováno a dokumentováno fotograficky. Bohužel sledovaná trasa byla již v 19. až 20. století pro něco využívána, například se tam nacházely různé zásypové vrstvy či betonové koryto pro potrubí ze 70. až 80. let minulého století. Případně dosahovalo podloží stávajícího terénu, tam jsme samozřejmě ani nic zajímavého nalézt nemohli,“ pokrčil rameny archeolog.  

 

V místech, jichž se nějakým způsobem stavebně dotkla uplynulá dvě století, archeologové nic světoborného nenalezli, o to více byli potěšeni z úseku probíhajícím historickým středem města. Už na začátku výzkumu mezi nimi panovalo všeobecné mínění, že může přinést převratné objevy, které doplní, ne-li přímo změní známé historické zmínky o Bílině. Jak postupně probíhalo odkrývání trasy budoucího tepelného napáječe, jejich zpočátku nadsazená slova o archeologických žních se začala naplňovat. „Výsledkem záchranného archeologického výzkumu bylo objevení a prozkoumání jedinečných a zásadních nálezů a situací dokládajících vývoj Bíliny zejména v raném a vrcholném středověku. Sice jsem předpokládal, že můžeme objevit něco zajímavého, ale výsledky více než předčily očekávání,“ pochvaluje si Petr Čech.  

 

Některé nálezy mění stavební vývoj Bíliny

 

Archeolog se poté nadšeně pustil do vyjmenovávání nejdůležitějších, doslova klíčových nálezů. Jako první uvedl objevení zbytků takzvané Mostecké městské brány a fragment přilehlé vrcholně středověké dlažby. Zajímavý a vypovídající byl podle něj i sled odkrytých dlažeb na náměstí, a to od vrcholného středověku až po novověk. „Nejstarší úrovně těchto dlažeb z 12. až 13. století nám naznačily, že výměra dnešního bílinského náměstí se nejméně jedenkrát výrazně změnila. V poodkryté části náměstí byly prozkoumány sídlištní vrstvy, objekty a nálezy z 9. až12. století. Mezi nimi vynikají zejména fragment dřevěné srubové stavby, dále pece, ohniště či vodní nádrže. Mezi významné nálezy například patří skleněný prsten, nůž, velké fragmenty nádob, kostěné předměty jako třeba brusle a podobně. V kontextu českých zemí lze tento nálezový úsek považovat za výjimečný,“ říká Petr Čech.

 

V okolí historicky již roku 1061 doloženého kostela sv. Petra a Pavla pak čekala na archeology spousta dalších překvapení, a to po odkrytí kostelního pohřebiště, na kterém se souvisle pohřbívalo od 12. (možná ale už i od 10.) do 18. století. Dva z nejstarších hrobů obsahovaly bronzové záušnice. „Z raně středověkého pohřbívání přitom stojí za zmínku hrob vampýra s kamenem na hrudním koši. Otisky páteře a žeber na kameni jsou důkazem, že byl uložen přímo na tělo. Důležité ovšem pro nás bylo, že jsme k našemu překvapení jen dvacet metrů jižně od kostela objevili mohutné zděné konstrukce. Na samém okraji zaniklého hřbitova se tak nacházelo až šest technologicky odlišných pásů hradeb, datovatelných do raného a vrcholného středověku. Jejich poloha blízko kostela a zcela mimo průběh hradebního pásu z 15. století je dokladem složitého vývoje bílinské aglomerace,“ poznamenal k dalšímu objevu Petr Čech s tím, že naopak přímo u kostela se nacházela v zemi masivní vrstva opuky, tedy stavebního odpadu souvisejícího s jeho přestavbou v průběhu 12. či 13. století.

 

Nálezy zaplnily sto banánových krabic

 

Archeolog ještě zmínil fakt, že vrcholně středověká hradba z 15. století byla založena do staršího až čtyři metry vysokého valu, ze kterého byly získány zlomky pravěkých nádob. Stáří tohoto zcela nově objeveného valu zatím není prokázáno. Ve zkoumaném úseku byl totiž skryt jak pod navážkami vrcholného středověku, tak i novověku, konkrétně z 19. a 20. století. Když následně Petr Čech shrnul počet fyzických nálezů, které skončily v archeologickém ústavu za účelem dalšího zkoumání, dostal se k úctyhodným číslům. „Nálezový soubor představuje více než 100 krabic od banánů, v nichž je 2 549 sáčků. Ty převážně obsahují zlomky či fragmenty keramických nádob, drobné předměty, zvířecí kosti, strusku, kovy, ale i dřevo a kámen.  Podstatnou část fondu tvoří lidské kosterní ostatky z 350 jedinců. Největším předmětem je několikametrový fragment stěny srubu z 11. až 12. století, který bude podroben laboratornímu zpracování. Při výzkumu bylo odebráno několik desítek vzorků uloženin pro účely archeobotanické analýzy. Kromě toho byly odebírány vzorky pojiv ze zděných konstrukcí zachycených výzkumem. Ve většině případů byl jako pojivo použit jíl, což se týká i dochovaného nadzemního fragmentu městské hradby z 15. století,“ uzavřel Petr Čech.

 

Napojení se uchází o Projekt roku 2012

 

Podle výše u vedených slov Petra Čecha se dá bez nadsázky říci, že ČEZ Teplárenská přepsala rané středověké dějiny města Bíliny. Respektive díky realizaci napáječe z Elektrárny Ledvice pro Pražské Předměstí a centrum města se našly peníze na to, aby si archeologové mohli ověřit, co možná tušili nebo se domnívali, že „tam v zemi by mohlo něco být.“ Zároveň se jim podařilo objevit i věci, o kterých neměli ani tušení.  

 

„Napojení lokality Pražské Předměstí a centra města Bíliny na nový zdroj tepla jsme plánovali dlouhodobě, a to z důvodu odstavení dvou plynových kotelen PP1 a PP2. Smyslem celé akce, která je rozplánována do tří etap, je zajištění stabilních a kvalitních dodávek tepla pro obyvatele města v souvislosti se zlepšením životního prostředí. Zároveň totiž přepojením poklesnou emise z lokálních zdrojů, zejména NOx,“ říká Vladimír Gult, generální ředitel ČEZ Teplárenská, a. s.

 

Přepojení plynových kotelen PP1 a PP2 v lokalitě Pražské Předměstí na centrální zásobování teplem prostřednictvím horkovodního napáječe z Elektrárny Ledvice je v současné době již realitou. Kromě 41 bytových domů, což je 1 150 domácností, a Hornické nemocnice s poliklinikou na Pražském Předměstí je na centrální zásobování teplem připojeno dalších třináct objektů v centru města, v nichž například sídlí Správa sociálních služeb, odbor dopravy MěÚ, Základní umělecká škola, plavecká hala, zimní stadion a další. Z mimoměstských se například jedná o administrativní budovu Severočeských dolů.  

 

„První dvě etapy již máme zdárně za sebou. Ve třetí etapě jsou nyní postupně budovány další přípojky, přičemž s dokončením poslední počítáme v roce 2015. Tím budou pro všechny dotčené lokality ve městě zajištěny stabilní a kvalitní dodávky tepla,“ dodal na závěr Vladimír Gult. Jak ještě připomenul, napojení Bíliny na horkovod z Elektrárny Ledvice se uchází v soutěži, kterou každoročně vyhlašuje Teplárenské sdružení ČR, o Projekt roku 2012.

 

Ota Schnepp, mluvčí Skupiny ČEZ pro severní Čechy