Na tři a půl tisíce posluchačů rozhodovalo mezi díly nominovanými sto dvaceti dvěma odborníky. Absolutním vítězem ankety Kánon100 se stalo Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jako nejlepší film označili posluchači snímek Spalovač mrtvol, nejlepší skladbou století je Janáčkova Sinfonietta a nejoblíbenější básnickou sbírkou je Seifertova knížka Býti básníkem.

Vyhlášení výsledků ankety kánon100 proběhlo na Den české státnosti 28. října v odpoledních hodinách ve Velké dvoraně Veletržního paláce v Praze před rozměrnými plátny aktuální výstavy Kathariny Grosse. Šéfredaktor Vltavy Petr Fischer a moderátorka Veronika Štefanová přivítali hosty z řad odborné veřejnosti zapojené do ankety a postupně vyhlásili všech deset kategorií. „Pro výročí republiky jsme chtěli zachytit měřítko, kterým bychom mohli do budoucnosti poměřovat kvality našeho umění,“ uvedl Petr Fischer na začátku vyhlašování, kdy také zdůraznil hravost celé ankety a zároveň snahu vyvolat debatu mezi odbornou i laickou veřejností.

Výsledky v literárních kategoriích komentoval literární kritik Pavel Janáček z Akademie věd: „Na výběru v literárních kategoriích autorů Seifert – Havel – Čapek vidíme, že to jejich díla potvrzují hodnotu české kultury tím, že se dostala do globálního oběhu. To platí i pro Válku s mloky, protože to bylo jediné Čapkovo dílo, za které skutečně měl šanci získat Nobelovu cenu. Tady vidím klíč: nehledat jenom v ověřených vrstvách našeho kánonu, ale i tam, kde jsme byli potvrzení zvenčí.“

Vítězství automobilu Tatra 77 v kategorii Design komentoval ředitel sbírky umění 19. století Národní galerie Otto M. Urban: „Před lety jsem společně se studenty navštívil muzeum v Kopřivnici a byl jsem v pozitivním slova smyslu šokován uměleckou kvalitou jednotlivých návrhů a šokován také tragédií, že celá řada pozoruhodných návrhů, které se tu objevili jen v prototypech, nemohly být v z politických důvodů po roce 48 realizovány.“ Fakt, že v kategorii Výtvarného díla zvítězila Amorfa Františka Kupky z roku 1912, tedy malba vzniklá mimo vymezený úsek sta let od založení Československé republiky, je opět hlavně podnětem pro diskuzi, zda a která díla zásadním způsobem naše moderní umění ovlivnila.

Osud hudebního kánonu naší novodobé historie je problematický z jiného důvodu, jak upozornil hudební publicista Boris Klepal: „Obraz české hudby je možná nejpokřivenější ze všech uměleckých druhů Kánonu100. Aby se hudba mohla zařadit do kánonu, musí znít. A pokud skladatel nemohl svá díla uvádět, například za komunistické totality, tak jeho hudba zůstala v šuplíku. Literaturu můžete vydat samizdatem, je to obtížné, až nemravné, ale jde to. Ale symfonii k lidem nedostanete jinak, než že ji oficiální instituce vezme a zahraje.“