VOLEBNÍ ČÍSLO 25

Řekněme to svým hlasem! Volby jsou víc než referendum! Změna systému je nutná! Každý hlas je důležitý!

Naším společným programem jsou 3 ANO a 3 NE

1.ANO míru! Nedopustit, abychom byli zataženi do války! Vystoupit z NATO.

2.ANO vystoupení z EU a odpovídající změna Ústavy ČR.

3.ANO zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství a zrušení církevních restitucí.

1. NE ilegální imigraci.

2. NE novodobému otrokářství nadnárodních firem a zničujícím exekucím.

3. NE zrušení dekretů prezidenta ČSR Edvarda Beneše a snahám o likvidaci českého státu!

V průběhu předvolebních aktivit se setkáváme často s podivnou argumentací některých našich občanů. Mají obavu dát své hlasy ve volbách někomu mediálně neznámému, někomu, kdo údajně „stejně nedostane dost hlasů“. Je to prý zbytečná ztráta hlasů. Jako by ty hlasy stranám ve volbách uděloval někdo jiný než občané sami.

Mediálně neznámý je dnes každý, kdo není propagován mainstreamem. Ať již zcela otevřeně či poněkud skrytě. Nechť si každý občan/volič položí otázku, zda to je pro dotyčného minus či naopak plus a proč.

Není zřejmé, proč mají občané/voliči obavy sami ze sebe a ze svého jednání. Začnou-li totiž konečně volit podle programů, které jim skutečně vyhovují, pak bude situace zcela jasná. Nelze ale nalézt logiku v tvrzení, že občané nemohou volit někoho, u koho není předem zřejmé, že dostane od nich samotných dostatek hlasů. Vždyť ty hlasy nemohou přijít z nebes, nýbrž od voličů samotných.

Vážení spoluobčané, prosíme vás, abyste se zamysleli předtím, než půjdete k volebním urnám. Celkový počet hlasů je totiž důležitý pouze pro vstup stran do skrutinia. Pro faktický zisk mandátu je klíčové, kolikátá se strana umístí v rámci daného kraje dle počtu hlasů. A někdy třeba 50 či 100 hlasů rozhoduje o pořadí v přidělování mandátu. To znamená, že vů- bec nezáleží na velikosti samotné strany a de facto ani na tom, že kandidátka není kompletně zaplněna.

Pokud máme jako národ přežít, musíme začít okamžitě vytvářet vlastní struktury národního řízení, národní stabilizační program a soběstačnou republiku. Po celonárodní konzultaci, kterou jsou de facto volby, musí být uzavřená NOVÁ SPOLEČENSKÁ SMLOUVA, která bude prosazovat pronárodní teze a strukturální změny národní ekonomiky. Je nezbytné, aby ČR měla sama v rukou národní zdroje, národní průmysl a zemědělství a také národní spotřebu. Ani jedna část tohoto řetězce nesmí být v zahraničních rukou! Jinak není možné být svéprávným státem.

Proč musíme ihned vystoupit z NATO?

NATO nás nikterak nechrání, naopak jeho účast v něm nás jednoznačně ohrožuje. Článek 5 negarantuje žádné členské zemi jakoukoliv ochranu! Koncepce obrany ČR nekončí na našich hranicích, ale oficiálně vychází z bezpečnostní koncepce USA, z čehož je zřejmé, že naši otcové a synové mají být obětováni ve válce na cizí účet a pro cizí zájmy. Území ČR je plánováno jako bitevní pole mezi NATO a Ruskem. Toto musíme okamžitě zastavit! Nesmíme se stát obětí na kterékoliv straně válečného konfliktu! Musíme prosazovat jednoznačně mírovou politiku.

Proč musíme ihned vystoupit z EU?

Když ČR nevystoupí ihned z EU, tak se nelegální migrace nikdy nezastaví. Organizuje ji totiž mimo jiné právě samo vedení EU! Podepsané smlouvy mezi EU a členskými státy to dokazují.

Není pravdou, že získáváme z Evropy peníze, naopak západní Evropu, konkrétně Německo, čistě sponzorujeme. Sečteme-li jen každoroční platby do Bruselu a dividendy odcházející z ČR do zahraničí, pak platíme ročně cca 5x tolik, než kolik „máme nárok“ získat na dotacích. Krom toho je odváděno každoročně 8 % našeho HDP do ciziny. Obrovské ztráty pro nás pak představuje obchodní směna při úmyslně podtrženém kurzu koruny ze strany ČNB, který se odlišuje nejen od reálného kurzu koruny z pohledu výkonnosti naší ekonomiky, nýbrž i z hlediska parity kupní síly. Všechny vlády po r. 1990 připravily naše občany o kvalifikovanou práci v místě jejich bydliště. Následně to vlády nahrazovaly zajišťováním málo kvalifikované práce pro naše občany za vesměs nízké mzdy, a to ještě s dojížděním bůhví kam. Často se našim občanům taková práce vůbec nevyplatí! Proto jsou na tuto levnou práci dováženi cizinci. To je třeba zásadně změnit!

Musíme vytvořit předpoklady ke zvýšení platů našich občanů, avšak při našem setrvání v EU nám to nebude umožněno, EU totiž vyhovujeme právě ve stavu, v němž se nacházíme. EU je již od po- čátku stavěna tak, že střední a východní Evropa plní roli kolonie.

Proč je nezbytné zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství? Nemá-li zkolabovat ekonomický systém u nás a má-li se zvednout životní úroveň našich občanů a máme-li být schopni čelit problémům, které s sebou přináší průmyslová revoluce 4.0, je třeba změnit celý ekonomický model u nás a nastolit změnu systému, která je nutná. Jde současně o postup, jak přestat být cizí kolonií, jak přestat být rozvojovou zemí, v niž jsme se po r. 1990 postupně přeměnili z rozvinutého průmyslového státu.

Do kategorie rozvojových zemí nás s ohledem na naše výsledky, úroveň výroby, mezd a dalších příjmů našich občanů v nedávné době přeřadila renomovaná americká banka J. P. Morgan.

Je nezbytné zestátnit velké podniky klíčového průmyslu, nerostné zdroje a přírodní bohatství naší země. Není možné, aby voda, půda a nerostné suroviny patřily soukromým zahraničním vlastníkům, jako je tomu nyní! S tímto je nezbytné skoncovat!

Je to jediné možné řešení, aby stát získal opětovně vlastní zdroje příjmů státního rozpočtu nad rámec daní a mohl tak vytvářet i zdroje pro poskytování nepodmíněného příjmu svým občanům, kteří budou postupně přicházet o své klasické zaměstnání v souvislosti se zaváděním průmyslové revoluce 4.0 u nás do praxe.

V této souvislosti je třeba postupně snížit počet nadnárodních korporací, které u nás působí jako vysavače peněz. Musíme skončit s praxí zřizování cizích montoven, které fungují na bázi levné prá- ce ve mzdě při otrocké práci našich lidí za často směšnou mzdu. Musíme skončit s politikou „levné práce“. Bude třeba zaměřit se v plném rozsahu na produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou, za něž lze docilovat vyšší tržby a vytvořit si tak prostor i pro zvyšování mezd a platů v podnicích.

Pro naši zemi je životně důležité změnit způsob participace na vytvářeném produktu ve prospěch zaměstnanců. S tím velmi úzce souvisí i obnova a zrovnoprávnění 4 druhů vlastnictví, a to: státního, soukromého, družstevního a veřejnoprávního. Přitom zejména obnova družstevnictví a zavedení zaměstnaneckých akcií do některých státních (a příp. i soukromých) podniků přispěje nejen k vyšší zainteresovanosti zaměstnanců, nýbrž i ke zvýšení konkurence mezi zaměstnavateli.