Výzkum navazuje na často diskutovanou otázku, zda tzv. vzduchová kapsa může prodloužit přežití sněhem zavalené oběti. Prvních 15 minut totiž přežije zasypání sněhovou lavinou až 90 % osob, ale poté nastává rapidní pokles šancí na přežití a po dalších 15 minutách je naživu méně než jedna třetina obětí. Co tak významného se stane mezi 15. a 30. minutou? K objasnění některých procesů přispěli vědci z ventilačního týmu FBMI, který se věnuje zejména výzkumu umělé ventilace plic na jednotkách intenzivní péče a v urgentní medicíně.

Výzkum dýchání pod lavinou na FBMI přinesl i první překvapivé výsledky. Dlouhá desetiletí tradovaná poučka, že se musí oběť snažit vytvořit si před ústy co největší vzduchovou kapsu, aby z ní mohla poté dýchat, se ukázala jako mylná. Prof. Ing. Karel Roubík, Ph.D., vedoucí výzkumného týmu, dodává: „Objem potenciálně vytvořeného prostoru je oproti dechovým objemům člověka zanedbatelný a poskytuje jen málo vzduchu. Prokázali jsme, že k dýchání pod sněhem člověk žádnou dutinu nepotřebuje. Je pouze nutné, aby měl volné dýchací cesty.“
Aby byl tento proces a jeho limitace lépe pochopeny, vědci dělají série experimentů se zdravými dobrovolníky (vojáky), kteří pomocí speciálně upravené aparatury dýchají do simulovaného lavinovaného sněhu. Během těchto pokusů jsou pečlivě monitorováni přístroji používanými na jednotkách intenzivní péče.