Olověný Dušan byl založen v roce 1993 členy Spolku; jeho cílem bylo přispět k hodnocení výuky na největší české fakultě architektury prostřednictvím nezávislého, vnějšího pohledu. Soutěže se od té doby účastní automaticky každý řádný student, který odevzdá a vystaví svůj semestrální projekt. Výjimku tvoří projekty diplomní a práce prvních ročníků.

Z těchto projektů je postupně zvoleno několik nominovaných a následně je vybrán ten vítězný mezi více než tisícovkou studentů oboru Architektura a urbanismus a oboru Krajinářská architektura. Obdobně je vybírán projekt i mezi studenty oboru Průmyslový design. Stejně tak je vybrán i vítězný architektonický ateliér mezi čtyřicítkou řádných architektonických studií, které na fakultě působí, a ateliér designu, kde se volí mezi ateliéry čtyřmi.

I s ohledem na jubilejní ročník byla letos sestavena porota tak, aby byla schopna reflektovat proměnu studentských prací za poslední desítky let. Proto také mezi členy poroty v kategorii Architektura patřili zakladatelé soutěže: Martin Rössler (předseda) – absolvent FA ČVUT, spoluzakladatel projekční kanceláře Prostor 008 a Josef Smutný – absolvent FA ČVUT a pražské AVU, dnes vede atelier ILEX Design a působil jako místopředseda České komory architektů. Další porotci byli Barbora Šimonová – absolventka AVU zaobírající se tématem manipulativních strategií v mediích a mezilidských vztazích; krajinářská architektka Marie Gelová a Petr Dub věnující se konfrontaci architektury a výtvarného umění.

Designerské, tradičně tříčlenné porotě pak předsedal Jiří Přibyl – absolvent FVU v Brně, spoluzakladatel Koncern design studia, věnujícího se především produktovému designu; Sofya Samareva – absolventka grafického designu na UMPRUM věnující se zejména oděvnímu designu; Michaela Tomišková z designového studia DECHEM, které se věnuje práci se sklem.

Jubilejní galavečer se letos poprvé konal v Nové budově Národního muzea, bývalém Federálním shromáždění ČSSR, jehož úpravu provedl v šedesátých letech jeden z nejvýznamnějších architektů té doby – Karel Prager. Velkorysým způsobem umístil nad těleso expresivní meziválečné Pražské burzy nástavbu se zázemím pro poslance, která je celá provedena jako konstrukce masivního Vieerendaalova nosníku. Ikoničnost budovy svým způsobem přispěla atmosféře slavnostního večera, který se zde konal.