Podle odborníků čeští zákazníci dobře znají svá práva, nicméně reklamace zneužívají. „Dle našich zkušeností zhruba 70 % toho, co lidé u obuvi reklamují, není oprávněnou reklamací. To, co se v jiných zemích Evropské unie absolutně nereklamuje, jsou čeští zákazníci schopni reklamovat zcela běžně. Například okopané špičky obuvi,“ uvedla Vlasta Mayerová, tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace. Podle ní toto chování souvisí s ekonomickou situací mnoha rodin, zejména těmi s malými dětmi. „Není ojedinělým případem, že přímo v požadavcích zákazníka na řešení reklamace je uvedeno, že chce dětskou obuv vyměnit za stejnou, ale o číslo větší,“ upřesnila Mayerová s tím, že vše, co zákazníci reklamují, přitom nemusí být nutně vadou výrobku.

Při reklamacích se prodávající často setkávají s absencí základní údržby nebo s používáním obuvi v rozporu s danou účelovostí obuvi. „Obuv lze v současnosti rozdělit na obuv vycházkovou, společenskou, módní, rekreační, zimní a sportovní. Pro každý účel užití je tedy vhodný jiný druh obuvi,“ vysvětlila Iva Macháčková, výhradní distributorka značky dámských bot Tamaris v České republice. „Mnoho lidí dnes chybuje při nákupu tím, že si myslí, jak za drahé peníze nakoupili kvalitní obuv. Pak ale musí po čtrnácti dnech obuv reklamovat, přičemž reklamace jim není uznána. To vše díky tomu, že obuv, kterou zakoupili, byla například určena jako módní. Ta se podle některých reklamačních podmínek nosí pouze krátkodobě a neslouží jako vycházková obuv,“ dodala Macháčková.

Právě obuv označená jako módní nebo vysoce módní se v dnešní době stala problematickou kategorií z hlediska možností uplatnění reklamace. „Je sice příznačné, že je určena pouze pro krátkodobé, občasné nošení, ale v žádném případě to neznamená automaticky omezení její životnosti nebo to, že se prodávající může zbavit odpovědnosti za vadné plnění,“ sdělila Miloslava Fléglová z tiskového oddělení České obchodní inspekce. „Jestliže označení módní obuv nebo vysoce módní obuv dle prodávajícího znamená omezení užitných vlastností výrobku, musí na to spotřebitele upozornit, a to ještě před zaplacením.

Délka  záruky se tím však nemění  a je 24 měsíců, stejně jako u jiného spotřebního zboží,“ doplnila Fléglová. V Novém občanském zákoníku se přitom pojem záruka či záruční doba již nepoužívá ve smyslu, jak tomu bylo doposud.

„Stále platí základní pravidlo, že prodávající odpovídá kupujícímu za to, že věc nemá při převzetí vady. Vyskytne-li se taková vada do 24 měsíců, je možné zboží reklamovat. Projeví-li se vada do 6 měsíců od zakoupení zboží, má se za to, že výrobek byl vadný již v době jeho prodeje. Prodejce je tedy povinen uznat reklamaci a výrobek v první řadě opravit, popřípadě vyměnit za nový, pokud neprokáže, že vadu spotřebitel způsobil sám,“ upřesnila Vlasta Mayerová.

„Hovoříme o vadě, nikoliv o oběžném opotřebení. Po uplynutí 6 měsíců je prokazování, jak a kdy byl výrobek poškozen, na straně spotřebitele,“ uzavřela Mayerová.

O České obuvnické a kožedělné asociaci

Česká obuvnická a kožedělná asociace (ČOKA) je zaměstnavatelské a profesní sdružení podnikatelů v obuvnické a kožedělné výrobě a obchodu s místem působení v České republice (ČR). ČOKA sdružuje v současné době cca 55 firem, fyzických osob a dalších institucí zabývajících se jak výrobou, tak i prodejem obuvi a obuvnických materiálů a komponentů, ale i vědecko-výzkumnou, zkušební a testovací činností, výukou a vzděláváním s místem působení v ČR.

O obuvi Tamaris

Tamaris je jednou z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších obuvnických značek v Evropě. Boty Tamaris se vyznačují optimálním poměrem ceny ke kvalitě a důrazem na aktuální trendy. Kolekce obuvi Tamaris je nabízena ve třech liniích. Linie Tamaris zahrnuje elegantní kožené modely a pohodlnou business obuv. Tamaris Trend je designově orientovaná a mladá linie vysoce módní obuvi. Boty z linie Tamaris active jsou určené především pro volný čas a kladou důraz na pohodlné nošení.

O České obchodní inspekci

ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí byla zřízena v roce 1991 zákonem ČNR č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ostatní složky se k ní připojily následně v průběhu let 1991–1992. ČIŽP je samostatnou organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR.