„Hlavním důvodem úhynu byla pravděpodobně silná infekce invazní hlísticí Ashwortius sidemi, která byla do Evropy ve 20. století zavlečena s rovněž invazním jelenem sikou. Průběžná vyšetření trusu tuto hlístici u rokycanských zubrů nezjistilo, infekce byla zjištěna až na základě pitev, kterým byly podrobeni všichni uhynulí zubři,“ vysvětlil parazitolog Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Trus zubrů v rezervaci byl na výskyt parazitů opakovaně vyšetřován, ale tyto nebezpečné parazity žádný z rozborů neodhalil. Nepomohlo ani to, že zvířata byla od prvních známek zdravotních problémů pod veterinárním dohledem.

„Případ v Rokycanech není mezi chovy zubrů zdaleka ojedinělý. Úhyny zubrů vlivem téhož parazita jsou známy z Polska. V nizozemských zubřích stádech zase způsobují úhyny plicnivky, což jsou rovněž parazitické hlístice žijící v dýchacím ústrojí. V oblasti známého Bělověžského lesa zase zubří býci trpí dosud nevysvětlenými těžkými záněty předkožky,. Každý region má z hlediska veterinární problematiky zubrů specifika,“ doplnil Miloslav Jirků. Podobná situace je i v České republice, kde v minulých letech kvůli infekcím vyhynuly dva chovy v jižních a středních Čechách.

Zubři mají v oblasti citlivosti na některá onemocnění nebo parazity velmi ztíženou situaci. Člověk tento druh téměř vyhubil, takže celá současná světová populace zubra pochází z pouhých 12 jedinců, což je důvodem nízké genetické různorodosti, která zubra činí zranitelným. To může zvyšovat citlivost zubrů k invazním parazitům, na které neměl možnost se evolučně adaptovat. Pokud jde o původní evropské druhy parazitů, je naopak zubr velmi odolný a nemá problém například s velkými jaterními motolicemi, které trápí jelenovité.

„Invazní druhy způsobují v Evropě nejenom škody ve výši stovek miliard korun ročně, ale mají také dramatický dopad na biologickou rozmanitost. Šíření asijského jelena siky a jím roznášených parazitů to nyní bohužel potvrdilo v rokycanské rezervaci,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která zubry do rezervace poskytnula. Podle jeho slov by měla Česká republika omezování nepůvodních druhů věnovat výrazně větší pozornost, než nyní.

Bývalý vojenský prostor u Rokycan je evropsky významná lokalita cenná mimo jiné svými mokřady a vlhkými loukami. Kvůli výskytu vzácných organismů není možné v lokalitě intenzivně používat toxická antiparazitika. „Momentálně s kolegy z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno připravujeme postup, jak v Rokycanech obnovit chov zubra evropského tak, aby se neopakoval problém s parazity a zároveň nedošlo k poškození citlivé přírody bývalého vojenského cvičiště. Není to tak triviální, jak by se mohlo zdát při pohledu z venčí, ale je to řešitelné,“ uzavřel Miloslav Jirků.