Pod taktovkou uměleckého šéfa londýnské Královské opery Covent Garden Antonia Pappana se v hlavních rolích představí nejlepší wagnerovští pěvci současnosti.

Soumrak bohů patří ve světovém repertoáru mezi nejdelší opery a stanice Vltava pro její uvedení neváhala upravit velkou část programu sobotního večera.

„Chtěli jsme před blížícím se květnovým dvoustým výročím narození skladatele nabídnout příznivcům opery a milovníkům Wagnerovy hudby jedinečnou možnost vyposlechnout během čtyř dubnových sobotních večerů postupně celý kultovní Ring, a to zase v jiném než bayreuthském provedení; poslední část je tak rozsáhlá, že ve vysílání přesáhne přes půlnoc,“ upřesňuje Petr Veber, vedoucí redakce vážné hudby stanice Vltava.

Mezi hvězdami tohoto vrcholného představení londýnského operního domu jsou německý tenorista Stefan Vinke jako Siegfried a britští pěvci sopranistka Susan Bullock jako Brünnhilda a basista John Tomlinson jako Hagen.

Závěr slavnostní Wagnerovy hry pojednává o nápoji zapomnění a jeho neblahém účinku na hlavního hrdinu Siegfrieda, tedy o jeho údajné zradě, kdy dal před milovanou Brünnhildou přednost nové lásce – Gutruně. Vypráví o podlé Hagenově lsti, Siegfriedově nečekané smrti a závěrečném Brünnhildině sebeobětování na zápalné hranici. Drama vrcholí požárem sídla bohů Walhally, všeobecnou potopou a zkázou všech, kteří se ucházeli o světovládný prsten a o nečestně získané rýnské zlato. To vše stačí vykrýt pětapůlhodinový vysílací prostor, naplněný až po okraj geniální hudbou Richarda Wagnera. 

Soumrak bohů je znám i z filmu italského režiséra Luchina Viscontiho, pojednávajícího o pádu německé patricijské rodiny v období nástupu fašismu. Přesto téma zániku světa, které nám pokaždé přijde na mysl v období válek a vystupňovaného násilí, nalezneme už ve staré, bezmála tisícileté severské mytologii.

Zde se nazývá ragnarök a představuje okamžik, kdy po všeobecné demoralizaci bozi v boji s obry a nestvůrami podlehnou a svět lehne popelem.

Hlavní zdroje, na nichž Wagner postavil svůj čtyřdílný operní epos, byly sepsány na Islandu v první polovině 13. století, jejich původ však sahá až do vikingské mytologie ještě o čtyři sta let starší. Dále skladatel vycházel i z německé středověké epické básně Píseň o Nibelunzích.