V České republice se více usazují tzv. třetizemci než sousedé ze stejného ekonomického prostoru. Podíl jejich trvalých pobytů je výrazně vyšší (60%) než přechodných, mají zde také více vlastní rodiny a děti. U občanů Evropské unie naopak převládají přechodné pobyty. „Masivní ekonomická migrace podpořená nedostatkem pracovních sil v posledním období narůstá zejména ze zemí EU. Díky menším administrativním překážkám tak občané především východoevropských zemí Unie vytlačují pracovníky ze třetích zemí. Výjimkou jsou v tomto ohledu Ukrajinci, jejichž počty zejména v posledním období výrazně rostou,“ upozorňuje Jarmila Marešová, expertka ČSÚ na mezinárodní migraci.

Zatímco přechodné pobyty jsou úzce spojeny se stěhováním za prací a tedy poptávkou po pracovní síle, počet trvalých pobytů roste plynule. V roce 2007 překročil hranici 150 tis. a aktuálně se blíží k počtu 300 tis. registrovaných osob. Do počtu registrovaných cizinců přitom nejsou zahrnuti turisté, ale také mnoho zahraničních pracovníků, kteří zde pracují v rámci volného pohybu osob a nepřihlásili se cizinecké policii. Občané EU tvoří již takřka dvě třetiny cizinců evidovaných úřady práce, tj. cizinců v postavení zaměstnanců. „Na ekonomický cyklus nejvýrazněji reaguje počet Ukrajinců, který mezi roky 2008 a 2011 v době krize poklesl z 81 tis. na 35 tis. osob, ale od roku 2015 opět rychle přibýval až na 121 tis. osob. Novinkou jsou také rychle rostoucí počty Rumunů, Bulharů a s odstupem i Maďarů, tedy občanů EU,“ potvrzuje Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.

Cizinci v ČR jsou většinou lidé mladšího středního věku, typicky mezi 30 a 40 lety. Menší počet žen je ještě o něco mladší než muži. Velmi nízký (5,4 %) je pak podíl osob ve věku přes 65 let. „Největší podíl cizinců, 29,5 %, je zaměstnán v průmyslu. Následují administrativní a podpůrné činnosti zahrnující také agenturní zaměstnávání se 17,6 %, dále velkoobchod a maloobchod s necelými 10 % a stavebnictví s podílem lehce nad 9 %,“ říká Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu.

V běžných dělnických profesích nejsou ve výdělkových úrovních mezi státními občanstvími výrazné rozdíly, snad jen ty způsobené vyšším počtem přesčasových hodin u cizinců. Lze tak konstatovat, že nikdo není v Česku mzdově diskriminován v tom smyslu, že by bral kvůli cizímu občanství za stejnou práci nižší mzdu. Ve specializovaných skupinách s potřebou vysoké kvalifikace naopak dosahují cizinci i výrazně vyšších mezd, konkrétně v informačních a komunikačních činnostech dosahuje průměrná mzda malé skupiny Bulharů a Rumunů dokonce cca. 65 tis. Kč hrubého.