„Na počátku 21. století bylo jasné, že nám tu vyrůstá obrovská masa audiovizuálních mediálních služeb, které začínají svým významem a vahou televizím konkurovat, tehdy se uvažovalo o tom, že by se to mělo regulovat. Evropská komise se tedy rozhodla přistoupit k regulaci něčeho, co je neregulovatelné, tedy k regulaci internetu,“ popsal počátky sporné legislativy Rozehnal.

Regulace vyvolala mezi internetovými tvůrci velký odpor. A protože v něm je politický kapitál, slíbil ministr kultury Martin Baxa (ODS), že se regulaci pokusí zvrátit. „Ministr s tím nemůže udělat nic, protože ústředním orgánem v oblasti audiovize je právě Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ministr nemá v tom naprosto žádnou pravomoc. Má asi takovou pravomoc jako my dva. Takže ten nemůže udělat nic,“ zhodnotil jeho sliby Rozehnal pro server Týden.

Ale nemá zcela svázané ruce. „Může ale například iniciovat jednání nebo novelu zákona, která by nějakým způsobem výklad upřesnila. Tady očividně někde zaspal ten logický výklad,“ pokýval hlavou Rozehnal nad zaspáním jak ministra Baxy, tak i vlády Petra Fialy.

A nápady, že by se zavedení regulací zastavilo odvoláním členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání? To Rozehnal jednoznačně odmítl. „Odvolání rady tady vůbec nepřichází k úvahu, protože kdy je možné odvolat radu nebo člena rady, je vymezeno zákonem,” odpověděl Rozehnal.

Další cestou, jak by se tvůrci obsahu mohli bránit, je soudní cesta. „Těch tvůrců je tady v dnešní době skutečně hodně. Kdyby se jich víc rozhodlo, že se tady registrovat nebudou, nechali by si tedy udělit nějakou správní sankci a šli s tím k soudu,“ popsal další možnost Rozehnal. 

Ale zároveň byl k takové cestě skeptický. Z důvodu přetíženosti soudů. „Přece jenom ty soudy už dneska jsou přetížené, těžko říct, jestli je vůbec v jejich kapacitních možnostech řešit ještě taky tohle, “ pochyboval Rozehnal.

Rozehnal poukázal i na to, že regulace je nebezpečím pro samotné politiky. Proč? Spojí proti sobě početnou influencerskou scénu. „Nevím, jestli je nezbytně nutné naštvat si tak velkou skupinu tak vlivných lidí, jako jsou právě ti influenceři, podcasteři a ti další menší poskytovatelé mediálních služeb,” řekl směrem k politikům varovně Rozehnal.

Podle právníka je vůbec špatně, že regulace se má týkat malých audiovizuálních tvůrců, když prvotním impulsem pro Evropskou komisi byly v tu dobu rychle rozvíjející se streamovací služby typu Netflix, které skutečně televizím konkurují a berou jim diváky. „Tím záměrem normy bylo postihnout ty, kteří konkurují klasickému televiznímu vysílání. To byly služby typu Netflix, HBO GO, z českých třeba Voyo, co má vlastně Nova pod sebou, nebo Dramox, kde jsou záznamy divadelních představení. Takže takové ty, které mají skutečně parametry té klasické televize,“ říká Rozehnal k původnímu zákonu. Pod regulaci by pak spadala i DVTV, protože má podle Rozehnala televizní parametry. Ovšem toho se chopila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s cílem registrovat všechny influencery, což rozhodně nebylo záměrem původní normy Evropské komise, je si jistý právník.