Dvě z nich byly určeny pro ty, kdo dobu komunismu nezažili a kdo se o ní učí jen ve školách: konkrétně pro studenty gymnázií Mozartova a Dašická. Třetí byla velká veřejná debata na pardubickém zámku. Pamětníci, ale také historici a širší veřejnost se zde setkali, aby společně připomněli hrdinské činy těch, kteří se odmítli smířit s komunistickými praktikami a s útlakem společnosti. „Musíme podotknout, že se stále jedná o velmi bolestivé období našich nejnovějších dějin“, řekl jeden z diskutujících, historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze.

Svoboda při debatách prezentoval řadu akcí státní bezpečnosti na potlačení odporu proti komunismu a též činnost ilegálních skupin, např. těch, které byly v 50. letech souzeny v rámci akce Malíř. Činnost těchto skupin, které působily na Pardubicku, Přeloučsku a Vysokomýtecku, byla zaměřena na vydávání, rozmnožování a rozšiřování ilegálního časopisu Boj za svobodu a demokracii, na shromažďování finančních prostředků, na podporu rodin perzekvovaných z politických důvodů, na získávání zpráv zpravodajského charakteru a na pomoc hledaným osobám s odchodem do emigrace.

Společně s historikem Svobodou na svůj boj s komunismem zavzpomínali Josef Jičínský, který zažil perzekuci v 50. let, když působil v oddílech PTP, a také Jarmila Stibicová, vůdčí osobnost východočeského disentu. Oba ukázali na svých osudech, jak systematicky potlačovaná byla za komunismu občanská svoboda. „Považuji za důležité vyprávět příběhy mladým, protože společnost má krátkou paměť. Nemyslím si, že by lidé neměli zájem naslouchat, naopak, problém nastává spíše u lidí zralého věku, kteří se nechávají příliš ovlivnit konzumním životem a zapomínají,“ posteskla si Stibicová.

Na hrdinské činy těchto konkrétních osob poukázala také moderátorka a organizátorka těchto diskuzí, senátorka Miluše Horská: „Stále je důležité připomínat si odvahu a odhodlanost osob, které se odmítaly smířit s komunismem. Bohužel vidím, že naše společnost není schopna dostatečně docenit nasazení těchto hrdinů,“ poznamenala s tím, že věří, že i tyto debaty napomohla ukázat specifika východočeského odboje a disentu. Debaty byly určeny jak mladé generaci, tak i širší veřejnosti, čímž chtěla senátorka napomoci k překonání rozšiřující se propast nevědomosti s  přibýváním nových generací.