Díky průmyslové revoluci se už v 19. století lidé stěhovali z venkova do měst, dnešní globalizace tento trend jen prohlubuje. Do měst se přesouvá výroba, vzdělávání, administrativa. Venkovu ubývá obyvatel, pracovních příležitostí, populace stárne, klesá úroveň vzdělání. Přesto je to místo, kde žije nezanedbatelná část populace. Většina evropského venkova čelí stejným problémům, nicméně přístupy jednotlivých zemí k jejich problémům se liší.

Organizace venkovských parlamentů na národní úrovni má původ ve Švédsku, kde ten první byl zorganizován už v roce 1989. Na většinou dvoudenním setkání se setkávají nikoliv politici, ale obyčejní venkované, místní významní hybatelé a organizátoři, kteří pro venkovský život „dýchají“, věnují mu svůj čas, energii a nápady. Během řízené diskuse společně hledají cesty řešení vybraného problému. Možná řešení mají více úrovní, někde si lidé mohou pomoci sami, někde pomůže obec, poradenství nebo vzdělávání, někde menší či větší dotace, někde je třeba usilovat o změnu legislativního prostředí, které život na venkově zbytečně kombinuje.

Podobné diskuse v minulosti v České republice například otevřely cestu tzv. prodeji ze dvora, kdy pro prodej v malém už nejsou aplikovány zbytečně komplikované požadavky na hygienu jako u velkoproducentů a velkozpracovatelů.

Podobná „chytrá řešení“ generují venkovské parlamenty všude v Evropě a Evropský venkovský parlament je místem, kde se mohou účastníci navzájem inspirovat.

Delegaci z Litvy a České republiky přivítají zástupci kraje 3. 11. v 10:00 v Secesním sále v budově krajského úřadu.

Účast české delegace na EVP i exkurzi financuje Celostátní síť pro venkov.