Dle názoru Exekutorské komory je nutné zpracovat celkovou koncepci, jež přinese vizi dalšího fungování exekutorských úřadů a současně s tím bude řešit zavedení místní příslušnosti i odměňování. Tyto tendence však v tarifní vyhlášce není možné najít, problém je řešen odzadu a pouze na vnější efekt. Oprávněnost připomínek Exekutorské komory potvrdily i další instituce, které rovněž upozorňují na negativní dopady navrhované změny vyhlášky a její nekoncepčnost a nesystematičnost. Exekutorská komora je přesvědčena, že aktuální návrh tarifní vyhlášky je protiústavní a pokud dojde k jejímu vydání bez zohlednění připomínek Exekutorské komory a dalších připomínkových míst, je připravena iniciovat v této věci stížnost Ústavnímu soudu.

„Návrh nového odměňování exekutorů nereflektuje skutečnost a povede k rušení mnoha exekutorských úřadů, což způsobí drastický propad ve vymahatelnosti práva,“ uvedla Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory, a dodala: „Jsme odhodláni se bránit nekoncepčním zásahům do vykonatelnosti práva v ČR všemi dostupnými prostředky včetně iniciace ústavní stížnosti.“

Podle Exekutorské komory je nejzásadnější chybou v ministerské „analýze“, která soužila jako hlavní podklad pro návrh úpravy tarifu je to, že vychází z nekompletního počtu exekutorských úřadů. Ten je z neznámého důvodu o 20 % nižší, než byla skutečnost a počítá pouze se ziskovými úřady. Na počátku roku 2014 působilo v ČR 156 soudních exekutorů, ale výpočty jsou postaveny na datech jen od 122 z nich. Nadto není Exekutorské komoře jasné, proč ministerstvo operuje pouze s daty za roky 2013 a 2014, ačkoliv soudní exekutoři působí v České republice již od roku 2001.

Za podstatnou metodologickou chybu, která výrazným způsobem zkresluje reálné příjmy exekutorů, lze považovat užití prostého aritmetického průměru místo střední hodnoty (mediánu).Průměr je totiž mj. zásadně ovlivněn extrémními hodnotami. Soudní exekutoři sice vymáhají několik stamilionových pohledávek (zpravidla nevymahatelných), avšak nadpoloviční většina vymáhaných pohledávek je ve výši do 10 000 Kč, nad 100 000 Kč pak jen 9,5 % vymáhaných dluhů.

Rovněž představa ministerstva, že jeden zaměstnanec zvládne vyřídit v průměru 600 nových exekucí ročně, je zcela mimo realitu, protože u většiny úřadů připadá 200 exekucí na zaměstnance.Ministerstvo tak ve svých kalkulacích počítá jen s třetinou zaměstnanců, kteří jsou ve skutečnosti třeba. Dále autoři ve své analýze vůbec nepočítají s náklady na vymáhání spisů starších než jeden rok od jejich vzniku, což prokazuje jejich hrubou neznalost praktického fungování exekutorského úřadu, protože průměrná exekuce probíhá kolem 5 let.

V souvislosti s připomínkami a také ministerskou „analýzou“ není bez zajímavosti osoba jejího tvůrce Antonína Stanislava. Tohoto úředníka a donedávna šéfa insolvenčního odboru dle zpráv v médiích ministr spravedlnosti nedávno zbavil všech funkcí i přístupu ke všem dokumentům a věcem. Spekuluje se o závažných pochybeních a manipulacích. „Ve světle zmíněných událostí visí nad údajně 'nejpečlivějším analytickým dílem' ministerstva spravedlnosti logicky ne jeden oprávněný otazník,“ okomentovala situaci Pavla Fučíková.

Dle informací Exekutorské komory obavy z negativních dopadů tarifní vyhlášky sdílí i ostatní orgány, které ji rovněž napadly v rámci připomínkového řízení. Některé tyto instituce dokonce potvrzují možnou kolizi s Ústavou ČR.

„Protiústavnost ministerské vyhlášky spatřujeme především v tom, že podmínky a omezení pro výkon určitých povolání včetně profese soudních exekutorů mohou být stanoveny pouze zákonem a nikoli vyhláškou. Svým postupem ministr toto pravidlo, které je zaručeno Listinou základních práv a svobod, obchází, protože vytváří na exekutory takový ekonomický tlak, který povede k jejich redukci,“ vysvětlila Pavla Fučíková.

Další výhrady k protiústavnosti tarifní vyhlášky se dle Exekutorské komory týkají například práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost nebo povinnosti státu zdržet se svévolného odlišného zacházení. Jako odporující Ústavě ČR lze považovat i fakt, že navrhované snížení odměny soudních exekutorů významně mění podmínky, na jejichž základě se soudní exekutoři rozhodovali o tom, zda budou vykonávat tuto profesi.