Během své služby se setkal jak s Eduardem Benešem, tak i Janem Masarykem, kteří k nim jezdili na letiště, vzpomíná generálmajor Emil Boček. Jan Masaryk mu byl povahově bližší, protože co si myslel, to také řekl. Na svůj návrat do vlasti vzpomíná pamětník leteckých bojů o Británii s nostalgií. V 17 letech odešel z domova, přes Balkán a Bejrút se dostal do Francie a pak až do Velké Británie, kde se přihlásil k Royal Air Force.

V rozhovoru na generálmajor Boček přibližuje své první dny doma. Hned po návratu totiž jeho kroky vedly do rodných Tuřan za maminkou, která ho po hlase ani nepoznala. Dojemně se vítal s kamarády i s rodinou: „Moji kamarádi a starší mě nosili na ramenech a skončili jsme ve vinném sklepě. Byla se mnou moje starší sestra a říkala mi, abych nepil, že budu ožralý. Řekl jsem jí, že to nebude ani poprvé, ani naposled, tak mě dovedla domů.“

Během pobytu v Británii mu nejvíce chyběly buchty a knedlíky, které tam vůbec neznali. „Ani salámy moc neznají, protože se tam jedlo hlavně skopové maso. Jednou jsme šli o půlnoci z tancovačky kolem kuchyně, a tam byly plechy masa. Když je teplé, tak se to dá jíst, ale studené vůbec,“ posteskl si nad britskou stravou generálmajor. Přesto by nikdy neměnil, pro co se rozhodl.

České republice přeje, aby už nikdy nezažila hrůzostrašnou válku. „Kdyby přišla další válka, určitě by někdo použil atomové zbraně. To by pak moc lidí na světě nezůstalo,“ upozorňuje na hrozbu další války Boček. Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.