Vyléčit už dnes v dětské onkologii nestačí. Naprostá většina dětí léčených na Klinice dětské onkologie (KDO) dnes své primární nádorové onemocnění překoná, zatímco ještě před 30 lety mu každé druhé podlehlo. I moderní léčba je však pro organismus jako celek toxická a pro více než dvě třetiny dětských pacientů je spojena s rizikem nežádoucích pozdních následků v dalším životě, ať už nenápadných nebo zásadně ovlivňujících jejich kvalitu života. Paradigma v dětské onkologii se změnilo – od akutní péče směřující k vyléčení smrtelných nemocí k dnešní péči chronické, kde na prvním místě je kvalita vyléčení, prevence pozdních následků nebo jejich celoživotní informovaný management. Předpoklady kvalitního vyléčení jsou soustavný výzkum v oblasti pozdních následků léčby (projekt PanCareLIFE), promyšlený systém tranzice péče o vyléčené pacienty do dospělosti (dispenzární ambulance pro dospělé vyléčené dětské onkologické pacienty) a spoluzodpovědnost vyléčených pacientů za jejich vlastní zdraví (spolek Společně k úsměvu).

Díky pokrokům v léčbě nádorových onemocnění dětského a mladého dospělého věku přibývá pacientů, kteří nádorové onemocnění překonají. V současné době se v centrech dětské onkologie úspěšně vyléčí téměř 90 % pacientů. Léčba ovšem někdy může mít nežádoucí vedlejší účinky, a to pro více než dvě třetiny vyléčených pacientů. Ne všechny vedlejší účinky jsou patrné okamžitě, některé se projeví až po letech. Celou škálu možných vedlejších účinků navíc zatím ani neznáme. K těm známým se řadí poruchy sluchu, plodnosti, intelektu, imunitního systému, ale také nový fenomén zvaný předčasné stárnutí organismu. Nejnovější výzkumy přinesly například alarmující zjištění, že průměrný stav organismu vyléčeného pacienta ve čtvrté dekádě života odpovídá v parametrech křehkosti zdraví (tzv. „frailty“) průměru běžné populace ve věku 65 let (Ness, K., Journal of Clinical Oncology, 31 (36), 2013, s. 4496–4503)! Protinádorová léčba vede zřejmě k navození stavu neinfekčního chronického zánětu, který je spojen se zvýšeným rizikem vzniku sekundárních nádorů, kardiovaskulárních a dalších závažných onemocnění. Ty pak mohou být příčinou excesivní mortality i morbidity u vyléčených pacientů.

Pokroky v cílené chemoterapii, použití moderních technik ozařování a zavádění nových metod léčby dávají naději na snížení výskytu nežádoucích následků léčby. Na druhou stranu však mohou být nové postupy spojeny s jinými, dnes neznámými vedlejšími efekty léčby. Důležitou prioritou v oboru je proto systematické a trvalé sledování a výzkum pozdních následků léčby, zkoumání genetických i negenetických faktorů, které je ovlivňují, a hledání odpovědi na otázku, proč u některých pacientů tatáž léčba ke konkrétním nepříznivým následkům vede a u jiných ne. Díky výzkumu pak lze průběžně zpřesňovat poskytovanou klinickou péči a adresně ji přizpůsobovat „na míru“ každému konkrétnímu pacientovi s cílem prevence pozdních následků. Z dosavadních zkušeností dětské onkologie vyplývá, že vzniku mnohých nežádoucích následků onkologické léčby lze předcházet nebo mohou být příznivě ovlivněny, pokud jsou zachyceny v časném stadiu, a že je proto u našich pacientů potřeba celoživotní dispenzarizace a dlouhodobé sledování. Oblasti personalizované medicíny (například cílené biologické léčbě, metronomické chemoterapii, protinádorovým vakcínám na bázi dendritických buněk, genetice pozdních následků) se KDO dlouhodobě věnuje. Oceněním tohoto úsilí kliniky bylo získání statusu evropského referenčního centra (ERN – PaedCan) v roce 2017.