Metoda je klíčová k získání dat o této nemoci právě z pohledu buněčné imunity, o které se zatím ví velmi málo. Navíc může pomoci i v léčbě.

K testování získané buněčné imunity proti nemoci COVDI-19 používají vědci tzv. peptivátory. Ty jsou odvozeny od proteinů, které virus nese ve své struktuře. „Po styku peptivátoru s buňkami pacienta, který se s virem setkal, přesněji s podskupinou T-lymfocytů, jsou tyto lymfocyty schopny produkovat IFNy. IFNy v organismu dokáže navodit usmrcení buněk napadených virem, a zesílit odpověď imunitního systému. Takové lymfocyty lze pokládat za paměťové a přetrvávají v těle dlouhodobě, mnohem déle než protilátky,“ popisuje doc. RNDr. Irena Koutná, Ph.D., vedoucí Centra buněčného a tkáňového inženýrství FNUSA-ICRC a dodává: „Vyizolování těchto specifických lymfocytů z krve pacienta, který onemocnění prodělal, a jejich transplantace, je obecně považováno za velmi slibnou léčbu onemocnění COVID-19.“

Rychlé a spolehlivé ustanovení této metody v Mezinárodním centru klinického výzkumu FNUSA se mohlo uskutečnit díky tomu, že laboratoře centra již mají zavedenou metodiku testování pro jiné viry (CMV a EBV, které mohou například způsobovat těžké mononukleózy). „Naše laboratoře se mimo jiné soustředí na výrobu takto aktivovaných T- lymfocytů pro léčbu infekcí u transplantovaných pacientů, u kterých antivirotika proti CMV a EBV nefungují. Doposud pacient, který nereagoval na léčbu antivirotiky, nebyl léčitelný a v 99% zemřel. Léky na potlačení imunitní odpovědi totiž kvůli transplantaci znemožňují aktivaci vlastního imunitního systému. Léčba je již ve světě i u nás pro celou řadu infekcí dostupná, pouze však ve speciálním režimu. Tento princip bychom chtěli v budoucnu použít i pro léčbu pacientů s COVID 19. Jednalo by se o přímou transplantaci paměťových buněk dárce, který již nemoc prodělal a účinnou léčbu bez vedlejších účinků antivirotik,“ doplnila doc. Irena Koutná a dodala: „Nyní se budou vědci snažit získat co nejvíce vzorků krve vyléčených pacientů, aby mohli co nejpřesněji zjistit, jak se chová buněčná imunita v závislosti na průběhu tohoto onemocnění, a budou sdílet nové poznatky se světovou vědeckou komunitou. Budou také zjišťovat, jaké je procento paměťových buněk, které by mohly být potenciálně transplantovány.  Bez těchto znalostí nelze přejít k vývoji samotného léčiva.“