Za svůj profesní život napsal řadu odborných knih, publikoval desítky článků v prestižních tuzemských i zahraničních odborných časopisech. Byl národním koordinátorem několika významných klinických studií, byl mu udělen titul Fellow ­Evropské kardiologické společnosti. Kromě práce na klinice se nyní věnuje především studentům Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Vynikající kardiolog oslaví 25. února 70. narozeniny.

Ke studiu medicíny se rozhodl už na gymnáziu, a to poté, co vyslechl nadšený rozhovor starších spolužáků o návštěvě pitevny. „To mě tak zaujalo, že jsem se další rok na medicínu přihlásil. A to i přestože jsem byl vychován svým dědou prof. Klapkou, který byl matematikem na VUT. Matematické geny však přeskočily až na mé děti a vnuky…,“ řekl prof. Jiří Vítovec.

Prof. Vítovec byl pracovně „věrný“ Fakultní nemocnici u sv. Anny, strávil zde neuvěřitelných 46 let a působí tady doteď. Začínal na I. interní klinice, mnoho let pracoval na II. interní klinice a poté na I. interní kardioangiologické klinice, kterou vedl jako přednosta 10 let až do roku 2012, kdy se stal zástupcem přednosty pro oblast školství.

„V současné době jsem hlavně učitelem, snažím se věnovat především 5. a 6. ročníku a výuku vnitřního lékařství směřovat k základním znalostem, které by měl mít praktický lékař. Nechci z nich vychovávat kardiology, hematology či další interní specializace – to má být úloha postgraduální výchovy. Dnešní studenti jsou na tom podobně jako my, jen s tím rozdílem, že mají daleko větší možnosti získávaní informací, stáží v zahraničí, ale na druhé straně toho musí více vstřebávat, medicína se nesmírně rozšířila,“ uvedl Jiří Vítovec.

A jak vidí letošní sedmdesátník budoucnost kardiologie? „Určitě v dalším pokroku ve všech zmíněných podoborech, ale hlavně rozvoj telemedicíny, který už vlastně začal. Ale moje přání je, abychom nezapomněli na ten lidský přístup k nemocnému, jak kdysi napsal Antoine de Saint-Exupéry: „Vím, že přijde den, kdy se člověk trpící neznámou chorobou odevzdá do rukou fyziků. Ti se jej na nic nezeptají, odeberou mu krev, stanoví různé veličiny, navzájem je vynásobí, všechny výsledky pak zkontrolují dle logaritmických tabulek a jedinou tabletou nemocného vyléčí. Já ale, pokud onemocním, raději navštívím nějakého starého doktora. Ten mne prohlédne, poslechne, nahmatá puls, prohmatá břicho. Pak si zapálí dýmku, odkašle si, podrbe se na bradě a usměje se na mne, aby zmírnil mou bolest. Vážím si nejen vědy, ale také lidské moudrosti.“ Pod to bych se podepsal,“ dodal s úsměvem prof. Jiří Vítovec.