Celkem mezi lety 2014-2020 proběhlo už 2 431 kontrol, na jejichž základě byla doměřena daň ve výši 4,5 mld. Kč a byl zvýšen daňový základ o 46,9 mld. Kč. Transfer pricing je nastavení cen transakcí mezi spojenými osobami, kdy jejich nastavení neodpovídající tržním podmínkám vede k nesprávnému stanovení základu daně.

„Během sedmi let, kdy se rezort financí aktivně věnuje daňovému zneužívání nadnárodních struktur, jsme dosáhli významných příjmů do státního rozpočtu v řádu miliard korun. Rok 2020 se přitom na těchto příjmech výrazně podílel doměřenou daní ve výši téměř půl druhé miliardy korun,“ říká ministryně financí Alena Schillerová a dodává: „Vedle toho jsme ale také docílili důležitého preventivního efektu. Mezinárodní korporace fungující v České republice už vědí, že tuzemská Finanční správa je jim v transfer pricingu důstojným partnerem.“

Transfer pricing spočívá v odlišném nastavení cen zpravidla mezi mateřskou a dceřinou společností za prodej zboží, služeb, nehmotného i hmotného majetku, než jaké by si nastavily nezávislé společnosti podle tržních podmínek. Příkladně mateřská společnost sídlící v daňovém ráji fakturuje své dceřiné společnosti poradenské služby, které jsou buďto předražené, nejsou ve skutečnosti vůbec poskytovány, nebo jsou poskytovány bez reálné přidané hodnoty (např. duplikované služby). Jiným příkladem chybně nastaveného transfer pricingu může být dceřiná společnost vyrábějící na zakázku pro svou mateřskou firmu, přičemž o cenách produktu nebo odběratelích reálně rozhoduje právě mateřská společnost. Dceřiná firma přitom nese ztrátu za špatně nastavenou cenotvorbu či jinak zvolenou obchodní strategii mateřskou společností. Základním pravidlem v oblasti transfer pricingu přitom je, že kdo dělá rozhodnutí, musí nést také rizika s ním spojená.

Problematika transferových cen je celosvětově vnímána jako vysoce riziková oblast, která bývá nadnárodními skupinami využívána k agresivnímu daňovému plánování a často i k daňovým únikům.