Vladimír Hlaváč si přitom před čtyřmi lety v Ekvádoru doplaval pro stříbrnou medaili v závodě na 50 metrů prsa. A také v Brisbane to na oblíbené trati dotáhl do finále. Jenže v silné konkurenci, která se obecně na Global Games sešla, a kterou už kromě zavedených Australanů, Jihoameričanů či Japonců tvoří nově i země jako Malajsie, Singapur či Indonésie, obsadil svěřenec trenérky Alexandry Muller šesté místo.

„Konkurence je opravdu velká. Stará garda sice odešla, ale nastoupila nová generace, i o osm let mladší lidi, než jsem já, kterým to teď v bazénu lépe jede. Takže jsem do toho musel dát všechno,“ zkonstatoval Vladimír Hlaváč. Jeho výkon je o to cennější, pokud si uvědomíme, že padesátku prsa absolvovalo 34 plavců ze sedmnácti států. A Hlaváč si jak v rozplavbě, tak ve finále vylepšil osobní rekord – nyní na hodnotu 33,02. A také na rozdíl od řady nejen zahraničních sportovců měl de facto minimální prostředky na přípravu.

Svoji dosavadní sbírku dvou bronzových medailí z Global Games (po jedné z Itálie 2011 a z Ekvádoru 2015) nerozšířila na rozdíl od mnoha osobních rekordů ani plavkyně Adéla Míková. „Něco vyšlo, něco ne, ale nové osobáky mám, takže s tím, co jsem v Austrálii předvedla, jsem spokojená,“ uzavírá plavecké ohlédnutí Míková.

Tak trochu ve stínu ostatních sportů a sportovců zůstaly atletky. A to zejména proto, že pořadatelé umístili jejich soutěže nikoliv na velký stadion, které v roce 1982 hostily hry Commonwealthu, ale na sousední, tréninkový, a většina zásadních událostí probíhala za tmy (pod nepříliš kvalitním umělým osvětlením). I pro trio Titěrová, Husáková, Skuhrovská pak platí, co na plavce. Ani jim se nepodařilo navázat na Ekvádor, kde české ženy vybojovaly stříbro v oštěpu a bronz ve štafetě. Tentokrát visely medaile příliš vysoko.

Nejlepší výsledek si v Austrálii připsala Tereza Titěrová. Co se jí nepodařilo na oblíbené čtvrtce (musela si na rozběh díky pořadatelským přehmatům odskočit ze soutěže oštěpařek, semifinále zase běžela sólo), to se povedlo v běhu na 100 metrů, kde jako o čtyři roky dříve postoupila do finále. A stejně jako v exotické jihoamerické zemi, i u protinožců obsadila osmé místo. „Pocity mám smíšené. Stovka se podařila, čtvrtka ne. Program zmatený, díky oštěpu jsem málem nestihla rozběh čtyřstovky. A nebylo snadné přepnout hlavu z hodu na běh, a zase zpátky, natož běžet o finále sama. Snad mi to vyjde příště. Musíme víc trénovat a v pravou chvíli mít i trochu štěstí a maximální pohody,“ přeje si Titěrová.

Její atletická kolegyně Kateřina Husáková se po celou dobu Global Games potýkala se zdravotním problémy, což se odrazilo na výkonech v běhu na 200 a 400 metrů, a mezi nejlepší ve sprintu či skoku do dálky nepronikla tentokrát ani Veronika Skuhrovská.

A jak v dalších disciplínách? Zmar českých medailových nadějí vyvrcholil na tenisových kurtech. Ve čtyřhře mužů, kde sice dvojice Ondřej Sedliský-Jiří Humhal získala podle papírových předpokladů v boji o bronz první game, pak ale prohrála dva následující, a od dílčího skóre 3:3 dokonce šest her v řadě! Ze stavu 3:6 a 0:3 už se český pár nevzpamatoval, a s extrémně motivovanými Australany Holowayem a Philipsem nezopakoval vítězství ze skupiny. I proto náš tenis poprvé na Global Games chyběl při jakémkoliv slavnostním ceremoniálu při předávání medailí…

„Jsem zklamaný, že jsme nevybojovali ani debla. Byli lepší a my měli příliš nevynucených chyb. Soupeři nám potom prozradili, že oni trénují třikrát denně,“ povzdechl si Ondřej Sedliský.

Jiskřička naděje na neplánovanou medaili, obrazně za hodinu dvanáct, nedlouho před ukončením her v Brisbane, pak uhasla na velodromu, na kterém se v dráhovém sprintu objevil mimo původní plán i sedmnáctiletý český cyklista Robert Pudda. Do čtvrtfinále postoupil šestým nejrychlejším časem, čímž stvrdil oprávněnost dodatečné nominace, v přímém souboji o semifinále však nestačil na Francouze Leo Colleta.