Země se tehdy teprve vzpamatovávala z tragických lednových událostí. Nejdůležitější je, že se prezidentovi v tomto kritickém okamžiku podařilo zachovat státnost a politickou stabilitu.

Není tajemstvím, že v těch dnech mnozí vyjadřovali pochybnosti o reformách, a dokonce hovořili o nutnosti změny politického kurzu. Většina politické elity se jednoduše obávala, že země upadne do chaosu. Prezident byl však pevně přesvědčen: změna je nevyhnutelná, a hlavně je nutná a pro společnost potřebná. A právě proto nikdo nemohl Kasyma-Žomarta Kemeluly donutit, aby se odvrátil od cesty transformace státního aparátu.

Hlava státu prokázal pevnost svého přesvědčení, věrnost národním zájmům a tvůrčí přístup. V podstatě navrhl reformu zaměřenou na radikální restrukturalizaci země.

Chtěl bych zejména zdůraznit, že pan prezident jasně definoval kantorskou tragédii, když ji jasně a výstižně označil za pokus o státní převrat. "Jejich zlý záměr se však neuskutečnil. Vždy jsem říkal, že budu se svým lidem až do konce. Byly mezi nimi známé osobnosti. Byli tam šéfové armády a speciálních agentur. Využili všech akcí k destabilizaci situace," řekl Tokajev.

To je důležité jednak proto, aby nedošlo ke zkreslení, a samozřejmě také jako mezník, za nímž už země nikdy nebude stejná. Nyní, kdy lidé mohou vyjádřit své skutečné touhy, kdy na mezinárodní scéně dochází k turbulencím, si většina z nás uvědomuje potřebu hlubokých demokratických změn a institucionálních reforem. Kasym-Žomart Tokajev již postavil do čela vytvoření Nového Kazachstánu, a to zdaleka není jen kosmetická proměna země.

Nejpříznačnějším prvním krokem je přechod od superprezidentské formy vlády k prezidentské republice se silným parlamentem. To znamená, že parlament získá zásadní a systémové postavení. "Dnes je vše uzamčeno u prezidenta. A to není správné," řekla hlava státu.

Jedním z nejdůležitějších pokynů v Projevu bylo zlepšení volebního systému. "Poslanecký sbor madžlisu bude vytvořen podle následujícího schématu: Z toho 70 % na poměrném základě a 30 % na většinovém základě. Kromě toho bude zaveden smíšený model pro volby maslichatů oblastí a měst celostátního významu," uvedl prezident.

V Projevu se rovněž hovořilo o převodu kvót Shromáždění lidu Kazachstánu z dolní do horní komory, čímž se počet poslanců sníží z 9 na 5. Byla snížena hranice pro registraci stran z 20 000 na 5 000, což přispělo ke zvýšení počtu politických sdružení a k povzbuzení samotného volebního procesu.

Prezident rovněž prohlásil, že odstoupí z funkce předsedy vládnoucí strany Amanat, protože, jak řekl, "je třeba zkrotit politickou nadvládu. Tím se vyrovnají podmínky pro získání parlamentních mandátů a vytvoří se status quo.

Jak vidíme, přesně po roce byla tato opatření již plně realizována v současných volbách do madžlisu a maslikhátu. Změny pomohly resetovat systém, daly mu nový impuls a zvýšily jeho konkurenceschopnost. Mnozí občané, kteří po dlouhá léta nemohli realizovat své politické ambice, nyní dostali příležitost ucházet se o mandát důvěry občanů.

Prezidentovy výroky o svobodě projevu se setkaly s mimořádným ohlasem u médií, novinářů a blogerů. Jak zdůraznil Kasym-Žomart Tokajev, média by neměla pracovat v zájmu jednotlivců. Za tímto účelem by měl být revidován mediální zákon.

V projevu bylo jasně řečeno: "Média by měla být konkurenceschopná a nezávislá. Tato zásada je v současné době obzvláště důležitá pro každou civilizovanou zemi. V praxi se již aktivně diskutuje na otevřených fórech se všemi zainteresovanými stranami o novém návrhu zákona o sdělovacích prostředcích, který má nahradit starý zákon o sdělovacích prostředcích přijatý již v roce 1999.

Dalším významným krokem bylo oživení nezaslouženě zapomenutého Semaje, města, z něhož vzešla řada významných kazašských intelektuálů, z nichž první místo bezesporu zaujímá Abajev. Není náhodou, že jeho jméno nese nově založená oblast v Kazachstánu, jejímž centrem je jeho rodné město.

Nový status získal také Žezkazgan, který se stal centrem Ulytauské oblasti. Na konci této "přehlídky" nových regionálních center je bývalé město Kapšagaj, které nyní nese jméno Dinmuchameda Kunajeva. Tyto změny mají vzdát hold těm, kteří byli po celých těch 30 let opomíjeni.

Je to důležité i z hlediska pochopení problémů obyčejných lidí ze strany úředníků. Je třeba si uvědomit, že rozlohou patříme mezi deset největších zemí a jedna oblast pokrývá téměř tolik území jako průměrná evropská země. Neustálé výjezdy, živá komunikace a prostě znalost své oblasti – to je dnes povinností každého akima.

Samozřejmě nelze nezmínit prezidentova slova: "je třeba provést asi 30 změn ústavy, aby bylo možné realizovat všechny dnes navržené iniciativy". Takže již po několika měsících byla tato slova plně ztělesněna tím nejdemokratičtějším způsobem – prostřednictvím celostátního referenda, v němž lidé prezidentovy návrhy podpořili.

Při pohledu zpět a při vzpomínce na ten den si člověk uvědomí, jak povzbudivý a motivující byl tento projev; země ho potřebovala více než kdy jindy. A prezident to cítil, cítil svou sounáležitost s lidem.

Všechny ohlášené reformy a změny tak nezůstaly jen u slov, ale již rok po jejich ohlášení byly uvedeny do praxe. A co je nejdůležitější, je to jen jedna z balíku systémových reforem, které hlava státu navrhla.