Nosnou myšlenkou pro pořádání tohoto setkání je neúnosnost současného stavu. „Řízení je neúměrně dlouhé a v prvním stupni, na základě předběžného projednávání, jsou poskytovány v posledních letech minimální částky,“ uvedl člen Prezidia Komory daňových poradců ČR, Jiří Nesrovnal. Z jednání vyplynulo, že cílem by mělo být, aby minimum sporů končilo u soudu a větší část oprávněných nároků byla přiznávána při předběžném projednávání přímo Ministerstvem financí.

Tomuto cíli však možná brání samotný zákon, jak vysvětluje vedoucí sekretariátu ombudsmanky, David Slováček: „Současná právní úprava předsoudního projednání nároku u ministerstev může vést obecně k tomu, že ministerstva spíše chrání vlastní rozpočet a nerada vyplácí odškodnění, místo aby jako nezávislý arbitr posuzovala požadavky občanů.“ Nabízí se tedy úvaha, zda zákon v této části nezpřesnit.

„Bylo by vhodné zvážit i větší paušalizaci těchto náhrad, kterou dnes představuje například úrok z neoprávněného jednání správce daně. Takový přístup by měl být zachován, případně i posílen. Komora nepovažuje za šťastné ty návrhy, které by měly vést ke snížení této paušální náhrady bez současného snižování sankcí jako je penále požadované orgány veřejné správy po daňových subjektech v případě jejich pochybení,“ doplnil Nesrovnal.

Ombudsmanka Anna Šabatová v této souvislosti upozornila, že se ve své praxi setkává s pochybeními napříč různými úřady a domoci se odškodnění bývá složité: „V řadě dalších oblastí by paušalizace náhrady škody dávala rovněž smysl. Lidé, kterým například úřad uložil pokutu rozhodnutím, a to bylo později zrušeno jako nezákonné, jsou na tom v principu stejně jako daňoví poplatníci, kteří museli na základě nezákonného rozhodnutí odvést daň.“ Rozdíl je však v tom, že jejich cesta alespoň k částečnému odškodnění je o poznání komplikovanější. Použití úroku z neoprávněného jednání správce daně pro tyto případy nyní již zákon výslovně vylučuje. I zde se proto nabízí úvahy o možných legislativních změnách.

Vedoucí Sekce správy daní a poplatků při Odborném kolegiu Komory, Tomáš Hajdušek, dále zdůraznil: „Naši klienti vnímají stát jako celek a nerozumí tomu, proč po úspěšně absolvovaném soudním sporu ve věci jejich daní musí absolvovat další vleklé soudní řízení ve věci náhrady škody, která jim byla nezákonným daňovým rozhodnutím způsobena,“ Celkovou délku řízení vnímají představitelé Komory jako kritický parametr stávajícího systému, který oslabuje víru daňových subjektů ve fungující právní stát.

V rámci jednání se diskutoval i návrh na rozšíření možnosti zastupování poškozených osob daňovými poradci v rámci soudního řízení o náhradu škody. Tento návrh v zásadě nebyl diskutujícími zpochybňován.

Cílem semináře bylo otevřít diskuzi k této věci s tím, že se jednoznačně ukázalo, že současný stav není dobrý. Bylo by proto vhodné provést revizi systému tak, aby se v oprávněných případech daňový subjekt domohl snadněji a především rychleji svých oprávněných nároků.