Odpad s největší pravděpodobností pochází z liberecké spalovny komunálních odpadů Termizo, která tuto směs strusky, popele a popílku prodává jako stavební materiál SPRUK. Ovšem ani ten se podle platného certifikátu nesmí nalézat na povrchu terénu, natož bezprostředně u potoka, kde odborníci ze sdružení Arnika odebrali vzorky.

Ekologická organizace se již obrátila na Českou inspekci životního prostředí s podnětem na prošetření celého případu.

„Tento případ je bohužel pouze symptomem obecnějšího problému zcela nedostatečné kontroly, jak jsou používány zbytky ze spaloven odpadů v České republice. Ročně se touto cestou mimo kontrolu úřadů dostávají tisíce tun popílků s obsahem nebezpečných dioxinů a dalších toxických látek. Nikdo tedy neví, kolik toxických látek se může dostat do potravního řetězce, přičemž riziko je velmi vysoké a nelze ho vyloučit ani u případu u Frýdlantu,“ konstatuje předseda sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík, který se osobně zúčastnil odběru vzorků z postižené lokality.

Chemické analýzy, které zadala Arnika nezávislé laboratoři Axys Varilab, prokázaly vysoké koncentrace nebezpečných látek dokonce i přesto, že odpad na místě leží pravděpodobně už několik let. Směs strusky, popele a popílku, kterou liberecká spalovna prodává jako stavební materiál, byla na místě nejspíš použita jako zásyp drenážní rýhy a posléze i vysypána k potoku v lese. Ekologická organizace na problémy s činností firmy Termizo upozorňovala již v minulosti.

„V České republice se plánuje výstavba několika dalších velkých spaloven komunálních odpadů a o to více je případ alarmující. Počítá se totiž s nárůstem produkce problematických odpadů, která by se měla zvýšit až o cca 200 tisíc tun ročně. Co se s nimi stane je dosud nejasné. Provozovatelé spaloven se nejspíš budou snažit ušetřit peníze za ukládání těchto odpadů a pokusí se je, podobně jako liberecká spalovna, nechat certifikovat na takzvaný výrobek. Tato praxe se ukazuje jako neúnosná pro naše životní prostředí. Neznámo kde s odpady ze spaloven končí totiž i vysoká množství dioxinů, těžkých kovů a dalších nebezpečných látek,“ uzavírá Petrlík.

Směs popele, strusky a popílku z liberecké spalovny obsahuje podle měření za posledních 12 let dioxiny v rozmezí 34 až 170 ng TEQ/kg (6). Hodnoty sice nepřesahují žádný stanovený limit, ale při použití na povrchu terénu je nebezpečí kontaminace potravních řetězců – tyto koncentrace vedly v anglickém Newcastlu anebo francouzském Maincy k deseti- až čtyřicetinásobku evropského limitu ve vejcích doma chované drůbeže (7, 8). Problematické jsou i koncentrace těžkých kovů.

Některé spalovny komunálních odpadů, jako například ta liberecká, míchají strusku dohromady s popílkem (byť propraným v kyselé lázni) a mísí tak méně toxickou část s tou toxičtější. Na takto smíchanou směs mají vydaný certifikát jako na stavební materiál. To umožňuje provozovatelům vyhnout se finanční odpovědnosti za odpady ze spaloven, protože nemusí za tuto směs platit poplatky za její uložení na skládce. Naopak se spokojí s jejím prodejem i za symbolickou cenu, aby bylo možné prokázat, že jde o prodejný výrobek. Firmě, která takový materiál levně koupí, nedělá problém se ho zbavit například jeho vyklopením někde v lese, obzvláště má-li ho přebytek.

Z každé tuny spáleného tuhého komunálního odpadu zůstane zhruba třetina hmotnosti v podobě popele, strusky, popílku. Liberecká spalovna tak ročně vyprodukuje kolem 30 tisíc tun takovýchto odpadů.

Česká republika však doposud nevyčerpala možnosti, které nabízí důkladná recyklace. Upozorňuje na to kampaň Nespaluj, recykluj! sdružení Arnika (9). Spalovna zničí tisíce tun kvalitních druhotných surovin, které uspoří mnohem více energie, než dodá jejich spálení. Zároveň není nutné vytěžit a dovézt tisíce tun ropy. Stejně tak spalovny ničí bioodpad, který lze přetvořit v tuny kvalitního kompostu pro využití na zahrádkách a v zemědělství.