Olomoucký biskup a císařův současník totiž přijímal a rozvíjel umělecké trendy udávané vídeňským dvorem a svým záběrem dalece překračoval hranice regionu. A právě díky tomu lze z kroměřížských hudebních sbírek poměrně věrně rekonstruovat dobový hudební vkus.

Kroměřížská kapela olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna z druhé poloviny 17. století je fenomén, který stále vzbuzuje zájem odborné i laické veřejnosti. Bohatostí repertoáru i dobře vybaveným instrumentářem se zařadila mezi nejvýznamnější hudební tělesa v českých zemích v pobělohorském období. Zásadní vliv na formování kapely měl nesporně skladatel, trubač a kapelník Pavel Josef Vejvanovský (1639/1643–1693), jehož osobní sbírka muzikálií dnes tvoří základ nejstarší části kroměřížského hudebního archivu. Důležitá byla také činnost skladatele a houslového virtuoza Heinricha Ignatze Franze Bibera (1644–1704), kterého po odchodu z Kroměříže do Salzburku císař Leopold I. vyznamenal za jeho houslové umění zlatým řetězem a povýšením do šlechtického stavu.

Biskupská kapela vznikala v době, kdy se střední Evropa vzpamatovávala z dopadů třicetileté války. Šlechta se snažila kopírovat styl života u císařského dvora, včetně důrazu na umění. Touha po sebeprezentaci a vyjádření oddanosti panovnickému dvoru vedla Karla z Lichtensteinu-Castelcorna ke snaze zajistit také aktuální repertoár císařských dvorních autorů. Na vydržování vlastní kapely musel biskup vynaložit nemalé prostředky. Nevíme přesně, kolik lidí tvořilo stálý soubor hudebníků působících v kroměřížské rezidenci, ale lze předpokládat, že to byli hudebníci působící při kůrech kostela sv. Mořice, sv. Michala, Panny Marie, městský věžní trubač se svou kapelou a snad někteří členové biskupské gardy.

Na výstavě návštěvníci uvidí řadu autografů (vlastnoručně psaných skladeb) Vejvanovského, Bibera, ale také například jedinou dosud známou houslovou sonátu Georga Muffata, který se ucházel o místo v kapele a tuto sonátu poslal biskupovi Karlovi jako ukázku své tvorby – do služby však nakonec nenastoupil. Návštěvníci uvidí i dobové nástroje, například housle z roku 1658 z dílny německého mistra Jacoba Stainera, o jehož genialitě svědčí také to, že ještě na přelomu 19. a 20. století chrlily saské manufaktury tisíce levných plagiátů jeho houslí.