Akce si připomíná největší hromadné vyvraždění českých občanů a je symbolickým výrazem, že dnešní společnost na oběti holocaustu nezapomene. Každý tehdy někoho ztratil, aniž si to uvědomuje. „Jsem velice rád, že se ministerstvo zahraničí do akce opět zapojilo. Děkuji všem, kdo i v této složité situaci zvládli připravit důstojnou vzpomínku. Likvidace terezínského rodinného tábora je tragédie, o níž se musí mluvit a psát, abychom nikdy nezapomněli,“ uvedl ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.

Pietní akce začne v pondělí 8. března v 17:45 hodin, kdy bude na facebookovém profilu Ministerstva zahraničních věcí a Památníku ticha uveřejněna předtočená vzpomínka přímo z nádraží Bubny, jejíž součástí bude Wiegala (ukolébavka) od Ilse Weberové v podání mezzosopranistky Edity Adlerové. Studenti Gymnázia Přírodní škola přednesou parafrázi Ježkova blues Svět naruby nazvanou Kufr naruby přizpůsobenou pro jedno ze svých terezínských představení.

„Vzpomínku na BIIb měl Památník ticha k březnovému datu zajištěnou s velkým hudebním programem již vloni. Na poslední chvíli byl koncert kvůli první vlně pandemie odvolán a přeložen na červencové datum, kdy připomínáme definitivní likvidaci rodinného tábora. Také letos připravujeme koncert na červenec. Považujeme za podstatné připomenout i 8. březen jako významné datum naší válečné historie,“ říká Pavel Štingl z Památníku ticha.

Krátce před 18. hodinou naváže online stream z prostranství před Černínským palácem, kde po úvodu zvláštního zmocněnce pro holocaust Roberta Řeháka zazní houslové sólo ze sonáty Viktora Ullmanna v podání Jana Mráčka a báseň Františka Basse Zahrada přednesená Davidem Rozovem. Vzpomínka vyvrcholí rozsvícením šesti svící - jedna svíce bude zapálena za všechny oběti holocaustu a pět dalších za oběti vyhlazení terezínského rodinného tábora BIIb v Birkenau. Zároveň budou zapáleny svíce na autentickém místě bývalého „lágrbaráku“ BIIb v Birkenau, kde úvodní slovo pronese ředitel Státního muzea Auschwitz-Birkenau Piotr Cywiński. Černínský palác se v průběhu pietní akce zahalí do fialového světla.

„V dnešní těžké době daleko více chápeme utrpení oněch nevinných dětí, žen a mužů. Minulost se nám najednou více zpřítomňuje a vede nás k povinnosti připomínat a učit se zvláštní citlivosti a ostražitosti ke všem projevům, které by mohly vést k podobným hrůzám. Kéž bychom dokázali v sobě najít takovou sílu, solidaritu a odvahu, kterou v lágrech mnozí prokazovali vůči druhým tváří tvář smrti,“ připomíná zvláštní zmocněnec pro holocaust Robert Řehák.

Terezínský rodinný tábor BIIb

Vznik terezínského rodinného tábora v Birkenau zapříčinily události léta 1943: terezínské ghetto měl navštívit Mezinárodní výbor Červeného kříže. Jelikož bylo ghetto v té době silně přelidněné a „zkrášlení“ by nemohlo být realizováno v potřebné podobě, někteří vězni museli odjet. Zároveň bylo pro nacisty žádoucí oslabit případný odboj v ghettu. V Birkenau měla pak vzniknout obdoba „zkrášleného“ Terezína pro případ, že by Červený kříž pokračoval na východ. Vězňům se zde narozdíl od dřívějších transportů dostalo nebývalých „privilegií“: při příjezdu neprocházeli obvyklou selekcí a nedošlo také k rozdělení rodin do různých sekcí tábora - proto „rodinný“ tábor.

Terezínský rodinný tábor BIIb tvořily nejdříve dva transporty z 6. září 1943, které čítaly 5007 vězňů z terezínského ghetta. Jednalo se o transporty téměř výhradně českých občanů, kterých bylo 4777, deportováno bylo i 274 dětí do 14 let. Během půl roku 1140 vězňů zemřelo nebo bylo zavražděno. V noci z 8. na 9. března 1944 nacisté bez selekce zavraždili 3792 vězňů v plynových komorách. Ty, kteří kladli odpor, již na cestě k nim.

Do terezínského rodinného tábora přijížděly další transporty z Terezína, které čítaly stále více občanů jiných národností. Celkem bylo z Terezína do rodinného tábora Birkenau od září 1943 do května 1944 deportováno na 17 500 vězňů, přežilo pouze 1 294. Zhruba 3500 vězňů prošlo počátkem července 1944 selekcí práceschopných mužů a žen od 16 do 45 let věku, ti byli posláni na práci do jiných koncentračních táborů. Mezi nimi i na 90 chlapců ve věku 14–15 let, kterým se podařilo přesvědčit Mengeleho. V rodinném táboře zůstalo 6 000–7 000 vězňů. Zůstalo i na 600 žen, které prošly selekcí, ale rozhodly se neopustit své děti. Během dvou nocí mezi 10.–12. červencem 1944 byli vězni zavražděni v plynových komorách. Tímto terezínský rodinný tábor zanikl.

Viktor Ullmann, skladatel, dirigent a pianista, jeden ze 155 000 terezínských vězňů
1. 1. 1898 – 18. 10. 1944 Auschwitz-Birkenau
(8. 9. 1942 – 16. 10. 1944 Terezín)

František Bass, terezínský chlapec, jeden ze 155 000 terezínských vězňů
4. 9. 1930 – 28. 10. 1944 A
uschwitz-Birkenau (2. 12. 1941 – 28. 10. 1944 Terezín)

Celou vzpomínkovou akci můžete živě sledovat na YouTube kanálu Ministerstva zahraničních věcí ZDE.