Národní pouť se konala v rámci akcí připomínajících sto let od vzniku Československa. Zároveň připomněla i skutečnost, že před 100 lety naši dobrovolníci v Rusku odmítli snahy ruských bolševiků o jejich zařazení do formující se Rudé armády, vzepřeli se i svému politickému vedení a „vlastním pořádkem“ si chtěli proklestit cestu na západní frontu. Ubránili se následným přepadům a po třech měsících bojů se celá Transsibiřská magistrála ocitla v československých rukou. Zásluhou Čechoslováků bylo zablokováno obrovské množství německých, rakouských a maďarských zajatců, kteří měli být použiti v ofenzívě na západní frontě.

„Tímto byly vytvořeny výhodné politické předpoklady pro vznik samostatného Československa. Mnozí z dobrovolníků za tuto ideu položili život,“ vysvětlila význam Československých legií náměstkyně Netolická a dodala: „V průběhu posledního desetiletí se v Povolží a za Uralem podařilo jejich památku uctít postavením nových pomníků a památníků, na nichž jsou všechna jejich jména připomenuta.“

Dva nové pomníky

Téměř stočlenná delegace byla rozdělena do několika skupin, aby se podařila všechna tato místa navštívit. Zvláštní pozornost byla věnována odhalení nových válečných hrobů, které byly v minulém roce postaveny v Miass a Bugulmě. Pietní akty dále proběhly v Penze, Syzrani, Čeljabinsku, Uljanovsku, Pugačevu, Buzuluku, Jekatěrinburku, Nižním Tagilu, Kynu, Kunguru a Vrchním Uslonu u Kazaně. Památka padlých československých vojáků byla uctěna i u vybudovaných základů pomníků v Samaře a Lipjagách. Přestože pomníky jsou dávno hotovy a vedení těchto měst několikrát přislíbilo jejich slavnostní odhalení, pořád je jejich realizace blokována. Obdobná situace je i v uralském Zlatoustu, kde rovněž stará bolševická propaganda vítězí nad reálnými historickými fakty.