Nic takového se v žádném případě netýká 6 000 veřejných hřbitovů v ČR. V žádném z těchto veřejných pohřebišť, které lidé znají a kam chodí, se nebude pohřbívat podle jiných, než zavedených tradic, protože by to byl přestupek. U soukromých pohřebišť tomu ale samozřejmě může být jinak, i zde ale podmínky pohřebiště schvaluje příslušný krajský úřad.

Zákon o pohřebnictví není jen o technických parametrech pohřbívání. Proto jeho navrhovaná důvodová zpráva hodnotí jiné typy pohřbívání, pokud nejsou v rozporu např. s hygienickými normami, v případě neveřejných pohřebišť, jako slučitelné s dobrými mravy. Rituály pohřebnictví se vyvíjejí, například pohřeb žehem povolila plně Římskokatolická církev až v roce 1969.

Ztráta blízké osoby patří k velkým životním tragédiím a my všichni bychom měli být maximálně vstřícní k soukromým rituálům těch, kdo prožili tragickou ztrátu a vyrovnávají se s ní podle svého charakteru, kultury či náboženských rituálů.