To může mít za následek ohrožení bojeschopnosti armády. Všechny kontrolované nákupy i servisní podporu zadalo MO na základě výjimky ze zákona nebo v jednacím řízení bez uveřejnění. Problémem je i závislost na dodavatelích nebo prodražování oprav a údržby obrněné techniky.

Při nákupech obrněné techniky se MO nezabývalo náklady na celý životní cyklus obrněné techniky, i když mu to ukládají usnesení vlády už od roku 2011. To, že ministerstvo náklady na údržbu a opravy neřeší v době nákupu, vede k tomu, že se stává závislým na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů a provoz obrněné techniky se prodražuje. Výdaje na servisní podporu a nákup náhradních dílů vzrostly ze 194 milionů korun v roce 2016 na téměř 780 milionů korun v roce 2018.

Problémy s dodávkou náhradních dílů a servisem se projevily například u bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů nebo modernizovaných tanků. Tato technika nebyla ve velké míře provozuschopná. V kontrolovaných letech bylo provozuschopných méně než 43 % tanků. Jeden z vyprošťovacích tanků nebyl schopen provozu dokonce 3,5 roku, což je téměř pětina jeho životnosti.

Úspory by přineslo, pokud by se na opravách a údržbě obrněné techniky podílela ve větší míře sama armáda. Ta na to ale nemá dostatek kapacit. Většinu servisních služeb tak zajišťují externí dodavatelé. V zahraničí je přitom trend opačný. Snahou je využívat externí služby jen u specializovaných zařízení.

Při nákupech techniky i u servisních služeb využilo MO ve všech kontrolovaných případech výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek nebo jednací řízení bez uveřejnění. To, že jsou smluvní ceny odpovídající, dokládalo znaleckými posudky.

Tyto posudky například podpořily navýšení ceny obrněných vozidel velitelsko-štábních a spojovacích o 60 % oproti předpokladům, konkrétně z 1,3 miliardy korun na 2 miliardy korun. U rámcové dohody na tři roky servisní podpory pro bojová vojenská vozidla pěchoty a pro obrněné transportéry MO zvýšilo cenu o 795 milionů korun, což je o 270 % oproti předchozí rámcové smlouvě.

Kontroloři zjistili nedostatky už při plánování investic. MO nemělo jednoznačně definované potřeby armády, se kterými by mohlo pracovat při plánování výdajů. V různých dokumentech se lišily počty techniky, výše prostředků i termíny. Dokončení investic se navíc protahovalo.

Kontroloři také zjistili, že MO vynaložilo neefektivně téměř 86 milionů korun na technické úpravy obrněného vozidla. To mělo sloužit k průzkumům při zahraniční misi. Jenže technické úpravy nakonec vedly k přetížení vozidla. Proto se u něj musel změnit zbraňový systém a také došlo ke snížení počtu vojáků, kteří obsluhují zbraň a zároveň řídí průzkum. Armáda provedla i další úpravy, aby se snížila hmotnost vozidla. Nakonec nebylo v provozu celkem 6,5 měsíce a pro zahraniční mise ho armáda nevyužila.