„Tato rostlina je u nás geograficky nepůvodní, původem je ze západní části severní Ameriky. Nemá tady proto své přirozené nepřátele a snadno se šíří do vlhčích, chladnějších, ale slunných míst s kyprými půdami. Je invazní nejen pro nás, ale i pro evropské severské státy, jako Finsko, Švédsko, Norsko. Na seznamu invazivních druhů ji mají třeba i ve Švýcarsku,“ vysvětluje krajinná ekoložka Správy Národního parku Šumava Daniela Steinbachová.

Lupina je invazivní především díky tomu, že má obrovskou produkci semen s vysokou klíčivostí. Navíc semena dokážou v půdě dlouho čekat na vhodné podmínky – vyklíčí třeba i po deseti letech. Má ale i další vlastnosti typického invazivního druhu. Roste ve velkých trsech, v krátké době produkuje obrovské množství biomasy, díky množství listů a své velikosti. Vyrůstá také velmi brzy na jaře, takže ostatním rostlinám nedává moc šancí pro klíčení a následný růst. Uvádí se také, že vylučuje jedovaté alkaloidy, které nesvědčí ostatním druhům.

„Jedná se o bobovitou rostlinu a jako všechny bobovité je schopná přes hlízkové bakterie kořenovým systémem vázat vzdušný dusík. Takže se snadno uchytí na místech, která jsou mechanicky narušená, kde ještě není tolik živin. Dá se říci, že je to taková pionýrská rostlina obsazující místa po stavbách, podél cest, v kamení, písečné náplavy řek a potoků,“ doplňuje Daniela Steinbachová.

Přeměnou vzdušného dusíku hlízkovými bakteriemi obohacuje o živiny i své půdní prostředí a postupně v něm vytváří podmínky vhodnější pro živinově náročnější rostliny (ruderální), jako je např. kopřiva dvoudomá nebo kulturní druhy trav. Tímto se však stává i velkou hrozbou pro přírodně cenné rostlinné biotopy s chráněnými rostlinami, které jsou ve většině případů naopak konkurenčně slabé a vázané na živinově chudší prostředí. Bohužel i do těchto přírodně cenných míst se nám v posledních letech lupina dostala a výrazně se v nich šíří, proto Správa Národního parku Šumava přistoupila k systematické redukci lupiny mnoholisté, kromě biocidů, všemi možnými prostředky – ať už pomocí dodavatelských služeb, zemědělců, svépomocí, a nebo pořádáním akcí pro veřejnost a osvětou.

Lupina se dnes vyskytuje ve velkém množství na mnoha místech národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava především v okolí sídel, zejména těch, kde bují nová výstavba, jako je Kvilda, Modrava, Filipova Huť nebo Stožec. Objevuje se ale už i daleko od zastavěných oblastí, především podél turistických cest a na zemědělsky obhospodařovaných loukách a pastvinách.

„K šíření lupiny přispívají i sami turisté, kteří ji utrhnou a poodnesou o pár kilometrů dál, kde se vysemení. To je velký problém. Lupina se musí vytrhat tak, aby nevypadávala semena a musí se úplně likvidovat a to buď v kompostárnách nebo spalovnách,“ říká krajinná ekoložka Správy NP Šumava Romana Roučková.

Lupinu mnoholistou si lze zakoupit též jako sazenici nebo semena coby okrasnou rostlinu do zahrádky. Prodává se v různých barevných kultivarech a je nutné si přiznat, že jako okrasná rostlina nadělá hodně parády. V tomto případě je však třeba si uvědomit, že se jedná o snadno se šířící invazní rostlinu, tudíž ji nenechat vysemenit ani na své zahrádce a lusky se semeny vždy pečlivě ekologicky zlikvidovat. Také je potřeba bedlivě zvážit, kam si ji pořizujeme, pokud je to na zahradu málo udržované chaty či chalupy v chráněné oblasti, pak věřte, že pro okolní přírodu je takováto nepůvodní invazní rostlina tikající bombou. Stačí zahradu pár let řádně neudržovat, nebo v okolí provést nějakou rekonstrukci či výstavbu atd. a malá ekologická pohroma je na světě.