Výsledkem opravy 27 tisíc metrů čtverečních fasádních ploch jednoho z nejvýraznějších děl barokní architektury v Čechách je mimo jiné monochromní řešení, které dává vyniknout rafinované architektuře stavby a promyšlenému členění fasád. Národní památkový ústav představí nové pojetí 9. prosince při komentované prohlídce.

Opravami fasád, vyvolanými nutným zajištěním hlavní římsy paláce v roce 2006, neprošla jen historická budova Černínského paláce, ale také jeho novodobé dostavby z třicátých let, zahradní pavilonek, ohradní zdi, opěrné zídky, terasy a schodiště v celém areálu. Řešení fasád a barevnosti vycházelo z koncepce profesora Mojmíra Horyny, našeho předního znalce barokního umění, který zpracoval o historii paláce obsáhlou monografii a účastnil se jeho obnovy až do své smrti v roce 2011. Horynův koncept vychází z původního barokního řešení, musel však vzít v úvahu i další zásahy, kterými palác prošel - předně úpravy slavného prvorepublikového architekta Pavla Janáka. Spolu s Horynou se na přípravě rekonstrukce podíleli architekt Pavel Kupka a Studio acht. Vzhledem k významu této nemovité kulturní památky byly práce pravidelně po celou dobu konzultovány se zástupci pražského pracoviště Národního památkového ústavu.

„Podílet se na obnově tak výjimečné stavby, jako je Černínský palác, a spolupracovat při tom s odborníkem, jako byl profesor Horyna, znamená nutnost přistupovat ke své práci s maximální zodpovědností a nasazením. Takováto akce je pro každého památkáře výjimečná zkušenost,“ říká Veronika Koberová z pracoviště NPÚ v Praze, která měla opravu fasád paláce na starosti. „Úspěšné dokončení tak rozsáhlé obnovy je také dobrou vizitkou spolupráce Národního památkového ústavu, odboru kultury a památkové péče pražského magistrátua investora – ministerstva zahraničních věcí. K dosažení kvalitního výsledku obnovy však přispěl i citlivý přístup projektantů z architektonického Studia acht, kteří docenili význam a památkové hodnoty stavby. Díky tomu se mnoholetá příprava zúročila v dosažení perfektního výsledku,“ dodává Ondřej Šefců, ředitel pracoviště v Praze.

Černínský palác je vynikající raně barokní stavba architekta Francesca Carattiho z konce 17. století. Původní podobu paláce doplnil v polovině 18. století honosný portikus, nad nímž je balkon od Anselma Luraga, autora zachovaného zahradního pavilonu. Když byl v polovině 19. století palác převeden na armádu, byl uvnitř zcela přestavěn. Rozčleněním na malé prostory se změnil se počet pater, takže se snížila výška místností a zmizely původní štukové stropy, malby, klenby a další prvky. Až do roku 1920 pak palác sloužil jako kasárna.

Rehabilitace se dočkal za první republiky při velké adaptaci pro ministerstvo zahraničí, kterou vedl tehdejší významný architekt Pavel Janák v duchu teorie syntetické metody (spojování nových a starých prvků do jednoho estetického celku). Nejvýraznějším zásahem bylo vybudování funkcionalistické přístavby napojené na západní křídlo paláce s pláštěm z režných cihel, betonu a umělého kamene. Ale i do konstrukcí historického paláce Janák zasáhl a neváhal při tom použít nové progresivní technologie – střechy nechal vynést krovy ze železobetonu, obnovil původní výšku stropů, tedy počet pater, a navrátil tak fasádě původní podobu. V obnovených oknech piana nobile a druhého patra použil spojení původních historických tvarů s novotvary a v nádvořích otevřel například zasklené arkády.

Složitou historii stavby a všechny vývojové etapy bylo třeba zvážit a zhodnotit při přípravě současné obnovy fasády. Navržené řešení podle konceptu profesora Horyny, jehož nejvýraznějším efektem je sjednocení fasád monochromním (jednobarevným) nátěrem, vycházelo z jednoho ze základních principů raně barokní architektury – totiž že hlavní výrazový prostředek, plasticita fasády utvářená hlavicemi, okenními šambránami atd., vynikne právě při monochromním vybarvení. A toto řešení se potvrdilo i v průběhu stavby - ani sondážními průzkumy nebyla bezpečně potvrzena jiná úprava, než jaká byla navržena.

Je přitom třeba si uvědomit, že i kamenné články bývaly historicky upravovány ve shodě s okolním zdivem (dnes jsme zvyklí vídat je často bez nátěru, holé, ale to je většinou novější úprava z konce 19. století či ještě mladší). Proto i okenní šambrány a ostatní kamenné články Černínského paláce získaly vápenný lazurní nátěr ve vícetónové kombinaci odstínů, která zajišťuje zejména potřebnou přirozenou a vratnou ochranu kamene a zároveň pohledové sjednocení.

Pro zájemce o architekturu Černínského paláce, jeho historii, ale hlavně o možnosti, varianty a problémy opravy jeho fasád připravuje Národní památkový ústav komentovanou prohlídku. Uskuteční se v úterý 9. prosince 2014 od 15.30 za účasti zaměstnanců Národního památkového ústavu, projektantů a restaurátorů; sraz bude před hlavním vchodem.

Více o vzniku a historii Černínského paláce naleznete na http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/budovy_architektura/cerninsky_palac/cerninsky_palac_hlavni_sidlo_mzv.html

Národní památkový ústav je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony, zejména pak zákonem památkovým, je mu svěřena řada odborných úkolů v oblasti státní památkové péče. Poskytuje např. odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, metodicky působí na sjednocení přístupů v oblasti záchrany a rozvíjení hodnot památkového fondu na území ČR a vede jeho soupis. Aktivně zasahuje do procesu prohlašování jednotlivých věcí, objektů i území kulturními památkami ČR a zajišťuje v rámci svých možností jejich dokumentaci. V oblasti výkonu odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Jakožto vědecké pracoviště aktuálně pracuje na 29 projektech s příspěvkem z evropských grantů a 36 vědeckých projektech s příspěvkem od institucí České republiky. Věnuje se odborným školením v oblasti památkové péče. Ročně vydá zhruba 50 publikací. Odborné možnosti a znalosti zúročuje také v péči o více než 100 nemovitých kulturních památek, o něž se z pověření státu stará a které zpřístupňuje veřejnosti.