Na tomto jednání Poslanecká sněmovna projednává důchodovou reformu. S čím šla do tohoto projednávání SPD?

S jasnými argumenty směřujícími proti dvěma klíčovým bodům vládního návrhu, což je zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let a snižování důchodů od roku 2026 vůči předchozí mzdě či platu budoucích seniorů.

Dále podrobíme tvrdé kritice způsob projednávání tohoto zásadního návrhu, resp. neskutečné kličkování a obraty vlády na poslední chvíli v klíčových parametrech jejího vlastního návrhu – mechanismu a způsobu zvyšování věku odchodu do důchodu a okruhu či výčtu náročných profesí, jejichž příslušníci by měli mít nárok na dřívější odchod do plného a řádného důchodu.

To, že se tak dělo poslaneckými pozměňovacími návrhy v závěru druhého čtení zákona, je nedůstojné a vláda jasně ukazuje, že sama neví, co chce, a o žádnou důchodovou reformu se nejedná.

A co je hlavní – znovu chceme poslancům a občanům zopakovat naše pozměňovací návrhy k vládní novele a naše vlastní postoje k tomu, jak by měla vypadat skutečná důchodová reforma.

Vláda ujišťuje, že v této klíčové legislativě má zájem o dohodu s opozicí, dokonce se k tomu konala debata u prezidenta Pavla. Máte pocit, že vláda se skutečně snaží najít kompromis a vyslyšet odlišné pohledy?

Ne. My jsme se zhruba dva roky poctivě účastnili všech jednání s ministrem Jurečkou a přinášeli jsme konstruktivně mnohé konkrétní návrhy na vylepšení našeho důchodového systému včetně návrhů na to, jak posílit jeho příjmy o desítky miliard korun ročně.

Ministr práce Marian Jurečka považuje tuto reformu za svou klíčovou legislativu. Odpovídá podle vás kvalita návrhu důležitosti, jakou mu vláda přikládá?

Rozhodně ne.

Už jsem hovořila o změnách v návrhu prakticky z hodiny na hodinu nebo o tom, jak hází přes palubu zaměstnance v náročných profesích, kterým už veřejně slibovala dřívější odchod do důchodu. Je to další drzost a arogance Fialovy vlády.

A pak jsou zde další excesy, napříkald v oblasti navrhovaného mechanismu výpočtu důchodů po roce 2026, který těžce poškodí zejména nízkopříjmové pracující v budoucím důchodu, jelikož oproti současnému stavu dojde k propadu o více než deset procent.

Navrhovaná podoba tzv. minimálního důchodu zase enormně poškozuje nízkopříjmové důchodce, kteří řádně vychovali své děti.

A nelíbí se nám ani návrh na odstranění koeficientu zvyšujícího důchod za každý dobrovolně odpracovaný rok v důchodovém věku.

Ve všech těchto případech podávám pozměňovací návrhy ve prospěch současných i budoucích důchodců a ochrany jejich práv a jejich příjmů.

I vláda uznává, že změny v reformě jsou výhradně parametrické. Vnímáte ze strany současné vlády nějakou vůli, třeba v delším horizontu, hledat řešení, které by reformovalo systém penzí i jinak než pouhým posouváním věkových hranic, tak aby seděly příjmy a výdaje důchodového účtu?

Ne, to nevidím.

Skutečná důchodová reforma je neoddělitelně spjata s nutnou reformou celého našeho vnitřního ekonomicko-sociálního prostředí, systému exekucí, podoby trhu práce, s otázkou vývoje mezd a hlavně s koncepcí dlouhodobé komplexní prorodinné politiky a systematické všestranné podpory porodnosti v pracujících rodinách.

Nesmíme vynechat ani – možná klíčovou – otázku státní bytové politky, resp. státní politiky přístupu k dostupnému bydlení.

V průběhu projednávání ve Sněmovně byl načten pozměňující návrh poslanců Bendy a Jakoba, který výrazně zužoval výčet profesí, jež by vzhledem ke své náročnosti měly nárok na předčasný důchod. Objevily se informace, že ve výboru byl tento návrh opět vyřazen. Jak to tedy je, prosím?

Když se nyní, mezi druhým a třetím čtením, ve výboru pro sociální politiku o tomto pozměňovacím návrhu hlasovalo, nezískal většinovou podporu. Stanovisko výboru je tedy nedoporučující. To ovšem ještě nic moc neznamená, rozhodující bude samozřejmě hlasování na plénu Sněmovny.

Co říkáte principiálně na snahu redukovat možnosti předčasného důchodu u náročných profesí?

Jak už jsem zmínila, jde o asociální a nehumánní hanebnost. Jedná se o útok vlády na zaměstance, kteří desítky let dřeli v drsných pracovních podmínkách a mají na prahu důchodového věku v důsledku toho často podlomené zdraví.

Zasluhují si svůj tzv. podzim života prožít ještě alespoň v jakž takž únosném fyzickém a psychickém stavu, věnovat se vnoučatům a odpočinku – a ne že je budeme nutit dalších pět let pracovat. Zaprvé už by to ohrožovalo jejich životy, kdyby zůstali v původní profesi, anebo by obtížně sháněli nové zaměstnání.

Často by odešli do předčasného či invalidního důchodu nebo na dlouhodobou nemocenskou, příp. na sociální dávky. Nemělo by to tedy ani žádný významný rozpočtový přínos.