V jičínském okrese přibylo nejvíc památek – krucifix v Kacákově Lhotě, hotel Centrál v Nové Pace, venkovský dům v Markvarticích a Hlohová kaple v Hořicích. V náchodském okrese nebyla letos prohlášena žádná památka.

Na sokl krucifixu v Kacákově Lhotě autor, pravděpodobně kamenický mistr Ferdinand Kofránek z nedalekých Vojic u Hořic, vytesal také nástroje Kristova umučení, posvátné křesťanské předměty, které přímo souvisejí s pašijovými událostmi. S takto obsáhlým vyobrazením těchto předmětů se setkáváme v oblasti východních Čech poměrně sporadicky. Sochařské dílo nebylo pravděpodobně nikdy restaurováno, proto je jeho autenticita velmi vysoká.

Hotel Centrál je dominantou novopackého náměstí již od roku 1906, kdy stavitelé Labouťka a Novotný postavili budovu v neorenesančním slohu se secesními detaily na místě staršího pivovarského hostince. I přes pozdější necitlivé úpravy a architektonicky podprůměrnou přístavbu z druhé poloviny 20. století se stavba dochovala v autentické podobě s celou řadou kvalitních dekorativních prvků v interiéru i exteriéru, především štukovou výzdobou fasády a tanečního sálu nebo kování.

Kamennou kapličku Panny Marie Hlohové na samém hřbetu Hořického Chlumu nechal vystavět hořický rodák profesor Ladislav Josef Jandera a jeho strýc Jan Josef Kučera jako poděkování za odvrácení epidemie cholery.

V rychnovském okrese získaly statut nemovité kulturní památky dva drobné sakrální objekty. Pozdně barokní krucifix v Kostelci nad Orlicí z počátku 19. století dokládá zručnost místních kameníků. Sousoší piety, sedící Panny Marie s ukřižovaným Kristem v náručí, v Rychnově nad Kněžnou je o málo starší než kostelecký krucifix. Na rozdíl od něj na restaurování teprve čeká.

Na Královéhradecku ministerstvo kultury prohlásilo památkou dům opředený mnoha legendami. V Hradci Králové na Pražském Předměstí vyrostl v druhé polovině 18. století v souvislosti s rušením královéhradeckých předměstí při stavbě pevnosti a také s církevními reformami Josefa II. Červený dvůr. Červeným se nazývá podle červených fasád. Dvůr stál v minulosti v osamocené poloze mimo koncentrovanou zástavbu. Ta sice nebyla příliš hustá ani v nedalekých osadách Farářství a Šosteny, na rozdíl od Červeného dvora se ale jednalo o shluk několika domů a usedlostí. Odlehlá poloha Červeného dvora nejspíš vyvolala i zrod dosud písemně nedoložených legend o katovně, k níž měl dům usedlosti sloužit. Spíše než katovna je pravděpodobnější, že mohl sloužit jako obydlí pohodného, který je ve Farářství doložen ještě v roce 1926. Původní urbanistická struktura narušila železnice i rozparcelování přilehlých luk a polí pro zahrádkářskou kolonii a garáže. Po stránce architektonické se ovšem na Královéhradecku jedná o ojedinělý příklad pozdně barokní hospodářské usedlosti. Obytný dům vyniká zejména mansardovou střechou, z níž vystupuje valbově zastřešený vikýř podkrovní světničky. S podobnou architekturou a dispozičním řešením se lze setkat u řady soudobých staveb veřejného charakteru (fary, školy), nikoliv u venkovských usedlostí. Drtivá většina památkově chráněných venkovských usedlostí je na Královéhradecku až klasicistní z doby od počátku 19. století, navíc v čistě venkovském, nikoliv v předměstském prostředí.

Obě nové památky z trutnovského okresu se trochu vymykají z běžných kategorií. V roce 70. výročí založení ZOO ve Dvoře Králové získala část této zahrady – safari – statut kulturní památky. Královédvorské safari, kde návštěvník může svým vozem projíždět mezi volně pobíhajícími zvířaty, patří v Evropě k jedinečným. Od roku 1989 jezdí po safari upravené turistické autobusy s návštěvníky přímo mezi zvířaty, od počátku roku 2011 je možné tuto trasu vykonat i ve vlastních vozech návštěvníků, od roku 2013 se mohou návštěvníci vypravit do safari i pěšky, a to na dřevěné lávce postavené nad výběhy afrických kopytníků a žiraf, od roku 2015 také nad lvím safari.

Význam královédvorské ZOO přesáhl v 70. letech 20. století pod vedením ředitele Josefa Vágnera (1928–2000) hranice tehdejšího Československa. Už na konci 60. let prosadil specializaci na chov afrických zvířat. Zorganizoval několik výprav do Afriky a odchytil na 2 000 kusů zvířat, zejména kopytníků (žiraf, zeber, antilop, nosorožců apod.). Jeho myšlenkou bylo vytvořit africké safari, kde se volně pohybují zvířata mezi návštěvníky. Při svých afrických výpravách projel tisíce kilometrů africkými savanami, pochopil soužití divoké přírody, života domorodců a také stále narůstajícího počtu turistů. Uvědomil si, že systém afrického safari může fungovat i v klimatu tehdejšího Československa, pokud se mu vytvoří příznivé podmínky. Zároveň chtěl nabídnout občanům socialistického státu kousek Afriky, kterou nemají možnost spatřit. Svůj nápad začal zpracovávat již začátkem 70. let minulého století, samotné safari se začalo budovat v roce 1979 a dokončeno bylo až roku 1989, po odchodu Josefa Vágnera do penze.

Současná podoba safari s velmi dobře voleným prostředím s markantními úrovňovými rozdíly, krásným zalesněním a přírodním napajedlem je koncipována podle původních plánů a myšlenek Josefa Vágnera.

Rudný důl Bohumír v Dolních Vernéřovicích byl otevřen v roce 1853. Během prusko-rakouské války byla důlní činnost přerušena a před koncem 19. století byl důl uzavřen. Znovu byl krátce otevřen po první světové válce a poté v letech 1949–1958 probíhala velmi intenzivní těžba. Do roku 1965 byl důl likvidován a v roce 1970 byl zdejší dobývací prostor zrušen.

Dobývací práce probíhaly ve své době moderními metodami směrného stěnování na zával a klasickým pilířováním pomocí trhacích prací. Zachovaný důl je přímým dokladem této dobývací metody a technologického provozu v důlních chodbách. V Královéhradeckém kraji se jedná o důlní dílo na seznamu kulturních památek dosud nezastoupené. Mezi dosud prohlášenými kulturními památkami figurují pouze nadzemní objekty hlubinných uhelných dolů na Žacléřsku a archeologické stopy středověkého zlatého dolu v oblasti Bártova lesa v Mladých Bukách. I v obecném měřítku rudných dolů převažují důlní díla středověká. Kromě autenticky zachovalého dokladu novodobé důlní činnosti je důl zajímavý i z hlediska geologie. V dole lze sledovat ložiska sedimentárních hornin s rudnými žilami. V roce 2015 důl Bohumír veřejnosti zpřístupnila obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma.