Dům z počátku 19. století již dříve přišel o původní střechu s tradiční lomenicí, nebyl památkově chráněný. Hodnota zachované roubené části byla náhodně zachycena až ve chvíli, kdy měl zanedbávaný objekt ustoupit novostavbě. Roubenku odsouzenou k demolici se díky intenzivnímu úsilí odborníků i dobrovolníků podařilo v šibeničním termínu pečlivě zdokumentovat, konstrukci postupně rozebrat a odvézt. Kouřimské Muzeum lidových staveb již má pro chalupu vyhrazeno místo vedle kovárny ze Starého Bydžova. Z osaměle stojící kovárny se tak má stát ucelená usedlost, která bude v muzeu reprezentovat venkovskou architekturu Bydžovska a Pocidliní.

Dům z Měníku je zajímavý řadou historických konstrukčních řešení. Z větší části je postaven z dubových trámů, které jsou oproti štípaným a tesaným „trhanicím“ typickým pro region Pocidliní vytvořeny z kmenů podélně ručně řezaných na polovinu. Trámy jsou až 45 centimetrů vysoké a místy vytvářejí téměř hladkou stěnu, která se už na první pohled liší od běžného roubení. Nejdelší trámy potom mají délku třináct metrů a váží kolem pěti set kilogramů. Z horního věnce roubení je pod odborným dohledem snášel jeřáb, sotva se vešly na kamionový návěs a k další manipulaci bylo třeba desetičlenné mužstvo. Některých úkolů se zhostili dobrovolníci a akci svou účastí podpořili také Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově a Městské muzeum v Novém Bydžově.

Převoz konstrukce do depozitáře je jen prvním krokem, než si obnovenou chalupu budou moci prohlédnout návštěvníci. Vše je teď otázkou času a financí, jelikož v depozitáři čekají na obnovu i další objekty plánované k výstavbě.