Uživateli honitby totiž vyplývají ze zákona č. 449/2001 Sb., zákon o myslivosti povinnosti, které se týkají případných škod způsobených při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách. Podle § 54 odst. 1 zákona „Nehradí se škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách.“

Soudci s odkazem na dřívější judikaturu uvedli, že není možné předem abstraktně stanovit obecný výčet vysokocenných plodin. Vždy je potřeba posuzovat a rozhodovat v individuálních případech podle individuálních okolností.

„Lze si představit třeba hypotetický příklad, že v důsledku zvláštních okolností zůstane pole s „obyčejným“, nikterak specifickým kedlubnem osoby zúčastněné na řízení jediným takovým polem v ČR. Pak je představitelné, že za těchto změněných okolností by se táž (sama o sobě zcela běžná) plodina v tom samém místě mohla případně stát vysokocennou, jelikož by se stala v regionu České republiky vzácnou, a tím výjimečnou. Stejně tak se může kedluben z předmětných polí stát řízením osudu natolik věhlasným a spotřebiteli žádaným, že jeho cena dramaticky (mnohonásobně) stoupne, takže se stane vysokocennou plodinou.“, uvedl k rozsudku předseda senátu Karel Šimka.

V přezkoumávaném případě kedluben pěstovaný osobou zúčastněnou na řízení na daném místě v rámci integrovaného systému produkce zeleniny není nyní vysokocennou plodinou ve smyslu zákona o myslivosti. Pokud by se změnily okolnosti v nyní projednávané věci kedlubnů, soud by mohl v budoucnu rozhodnout jinak.

Informace k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. července 2022 ve věci sp. zn. 2 As 259/2020. Celý rozsudek na www.nssoud.cz, Úřední deska.