Toto období je ale netradičně nahlédnuto optikou šlechtických uživatelů automobilů, kteří obecně patřili k průkopníkům motorismu. Publikace vznikla za spolupráce Národního technického muzea, Národního památkového ústavu a nakladatelství Mladá fronta.

Za posledních sto třicet let automobil ovlivnil život lidí tak, jako málokterý z vynálezů moderní doby. Spolu s vlakem, telefonem, letadlem, televizí a internetem zkrátil vzdálenosti a zmenšil svět do nepatrných rozměrů v porovnání s předindustriální epochou. Z dávné hračky pro vyvolené se automobil proměnil v určující znak jednotlivce i celé společnosti, která je dnes na výrobě automobilů mentálně i fyzicky závislá. Automobil se stal měrnou jednotkou sociálního postavení, majetku či prosperity. „Naše kniha sleduje prvních pět dekád automobilu od jeho zrození v čase průmyslové konjunktury rakouského soustátí po bídu 2. světové války,“ říká jeden z autorů Miloš Hořejš, „tehdy se paradoxně až přispěním nacistické propagandy začala fakticky prosazovat idea lidového auta jako prostředku hromadné dopravy.“ „Tuto dobu jsme se pokusili nahlédnout optikou šlechtických uživatelů automobilů,“ dodává autor působící v Národním technickém muzeu Miloš Hořejš. „Šlechtické archivy nám k tomu poskytly nevysychající zdroj informací, takových, kterých se u běžných uživatelů z jiných vrstev obyvatelstva nedostává.“

Díky archivní dokumentaci lze přesvědčivě rekonstruovat některé z osudů zámeckých šoférů, cestovatelů či závodníků a obohatit obraz každodenní kultury šlechtického sídla o originální a neznámé téma. To byl i jeden z dalších důvodů sepsání knihy, snaha představit fungování zámeckého sídla a jeho obyvatel v prostředí první poloviny 20. století, kdy život lidí a aristokracii z toho nevyjímaje, obohacoval jeden vynález za druhým. Způsob života uplynulých staletí se rychle měnil a automobil je důkazem, že aristokracie nezůstávala stranou toho modernizačního proudu.

Svět šlechty na konci 19. století sice stále zůstával prostorem tradičních rituálů, které udržovaly její společenskou výlučnost. Přesto se do tohoto zaběhnutého rytmu dokázal velmi záhy v mnohých šlechtických rodinách včetně těch panovnických prosadit vpravdě revoluční dopravní prostředek, jehož revolučnost se měla projevit až záhy. České země si ve společenském přijetí automobilu prošly vývojem, který je v mnohém společný všem průmyslově vyspělým zemím střední Evropy, ale v lecčems je i velmi osobitý. Svou originální a nezastupitelnou roli, která zůstávala pro dějiny motorismu dlouho přehlížena, v tomto vývoji měly konkrétní osobnosti i celé rodiny z řad šlechty Čech, Moravy a Slezska, kterým tato kniha, pokud možno nestranně, splácí jistý dluh.

Automobil si nalezl díky svým prvním průkopníkům cestu nejen na silnice, ale i do systému dopravní legislativy nebo technického vzdělávání. Je všeobecně známo, že podíl reklamy automobilek na propagaci automobilu a jeho výhod byl proti osobnímu angažmá prvních průkopníků automobilismu doslova marginální. Nebýt osobního příkladu mnohých, obdivem k technice prodchnuté šlechtice z toho nevyjímaje, nebyl by dopad na veřejnost rozhodně takový. Osobní příklady a příběhy bylo to, co přitáhlo k novému vynálezu tisk, literáty a později i film. Tato média umocnila dopad automobilu do širokých vrstev. Veřejnost i odborné kruhy, které nepředpokládaly masový rozvoj automobilismu, byly zakrátko vyvedeny ze svého omylu, byl to právě automobil, který způsobil dopravní revoluci.

Kniha vznikla za spolupráce Národního památkového ústavu (v rámci projektu NAKI DF11P01OVV026 Ministerstva kultury ČR), Národního technického muzea (podpora na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Ministerstva kultury ČR) a nakladatelství Mladá fronta.