Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v žalobě tvrdí, že 600 hektarů lesa, které jsou v současné době zapsány na jméno Nadace knížete z Lichtenštejna, jakožto dědice zesnulého knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, by mělo být konfiskováno státem, protože František Josef se údajně ve 30. letech přihlásil k německé národnosti. Nadace knížete z Lichtenštejna ve své obhajobě předložila důkaz o právoplatném zapsání pozemků na své jméno v českém katastru nemovitostí. Dále doložila, že kníže František Josef z Lichtenštejna se nikdy nepřihlásil k německé národnosti, a proto na něj byly Benešovy dekrety uplatněny v rozporu se zákonem. Tento postoj rodina Lichtenštejnů zastávala před československými soudy až do zamítnutí případu Nejvyšším správním soudem v době komunistické nadvlády v roce 1951.

11. listopadu 2015 Okresní soud pro Prahu-východ rozhodl, že Nadace knížete z Lichtenštejna skutečně je právoplatným dědicem knížete Františka Josefa z Lichtenštejna, připustil, že kníže byl občanem Lichtenštejnska, ale veškeré důkazy týkající se nezákonnosti uplatnění Benešových dekretů na tento případ považoval za „irelevantní“. Rozsudkem zrušil stávající zápis v katastru nemovitostí ve prospěch Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dále uvedl, že i kdyby byla konfiskace protiprávní, české restituční zákony pouze „zmírňují“ křivdy spáchané po roce 1948.

Nadace knížete z Lichtenštejna se domnívá, že konfiskace a nepřipuštění důkazu o její protiprávnosti v podstatě znamenají odepření práva na spravedlivý proces a pokračování křivdy, kterou rodu způsobil komunistický soud v roce 1951. Občan suverénního cizího státu, který byl ve druhé světové válce neutrální, vůbec neměl být v důsledku války v roce 1945 postižen, a rozhodně by neměl být postihován v roce 2015. Považovat tyto cizince za „Němce“ i navzdory nezvratným důkazům o opaku, a to s jediným cílem, kterým je konfiskace jejich majetku, ať už v roce 1945, 1951 či 2015, je hrubým překrucováním historických faktů i českého a mezinárodního práva. Jde navíc o politicky neudržitelnou křivdu, která se děje občanům státu, jejž Česká republika uznala a který je samostatný už více než 200 let.

Nadace knížete z Lichtenštejna zdůrazňuje, že tento spor nevyvolala. Její představitelé i vládnoucí kníže Hans Adam II. vždy prohlašovali, že dávají přednost politické dohodě vycházející ze vzájemného respektu a z principů mezinárodního práva, které se vztahuje na všechny občany Lichtenštejnska.

Nadace nicméně bude i nadále plnit svoji povinnost a bude bránit svůj majetek v České republice proti konfiskaci státem. Na svém právním postoji bude trvat u všech instancí českých i mezinárodních soudů. 12. ledna 2016 proto Nadace knížete z Lichtenštejna podala odvolání ke Krajskému soudu v Praze s žádostí o zrušení verdiktu. První jednání je stanoveno na 11. dubna 2016.

Nadace rodiny Lichtenštejnů

Nadace knížecí rodiny spravují jednu z nejzásadnější uměleckých sbírek na světě, nemovitosti včetně historických paláců a zámků, jež jsou částečně přístupné veřejnosti, zemědělskou půdu a lesy v Rakousku a Lichtenštejnsku a poskytovatele finančních služeb a jsou účastny i v několika průmyslových podnicích ve světě. Při svých aktivitách se řídí etickými normami a principem dlouhodobého udržitelného rozvoje. Nadace na celém světě zaměstnávají přibližně 2600 zaměstnanců.

Nadace knížete z Lichtenštejna je jedna ze soukromých nadací knížecí rodiny. Byla založena v roce 1970, aby spravovala část aktiv a majetku ve vlastnictví lichtenštejnské knížecí rodiny. Je dědicem zesnulého Františka Josefa II. z Lichtenštejna (1906–1989).