Podolský most se nachází v místech, kde původně stával řetězový most, který v letech 1847-1848 postavila firma proslulého voraře a stavitele jezů Vojtěcha Lanny. Oba mosty stály vedle sebe 18 let do roku 1960, kdy údolí Podolska zmizelo pod hladinou Orlické přehrady. Díky tomu, že byl starší řetězový most v roce 1959 prohlášen kulturní památkou, nedošlo k jeho zatopení, ale byl rozebrán a přemístěn na řeku Lužnici, k obci Stádlec. Most je dnes nazýván Stádlecký most a je jedním z nejstarších dochovaných řetězových mostů ve střední Evropě. V roce 1989 byl Stádlecký most prohlášen národní kulturní památkou.

Projekt nového Podolského mostu připravovali v letech 1935-1938 V. Janák, J. Brebera a I. Pacholík. Již ve fázi projektové přípravy byl projekt oceněn na architektonické výstavě v Paříži, kde v roce 1937 získal Zlatou medaili a název „Le beau pont de l´Europe“ tj. „Krásný most Evropy“. Další ocenění projekt získal v roce 1939 na mezinárodní výstavě v belgickém Lutychu.

Železobetonový most postavila v letech 1939-1942 firma Ing. B. Hlavy z Prahy za 26 miliónů korun. Most je dlouhý 510 m, široký 8,5 m, vozovka se nachází 55–65m nad hladinou Orlické přehrady. Pro svou vznosnost a lehkost je most někdy přezdívaný „Brána do nebe“.

Podolský silniční most se stal nedílnou součástí vltavského údolí a technickou zajímavostí kraje Písecka. Z podnětu Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích byl most 1. června 2023 v rámci tzv. pozdních zápisů Ministerstvem kultury prohlášen za kulturní památku.

Proces prohlašování movité či nemovité věci za kulturní památku probíhá v České republice dle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb. V souvislosti s tím, jak se vyvíjí poznávání kulturně – společenských hodnot rozsáhlého a různorodého památkového fondu, přibývá postupně kulturních památek.
Památky a kulturní dědictví jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jde o projevy tvůrčích schopností a práce člověka, které vykazují hodnoty historické, umělecké, vědecké, technické či revoluční.
Prvním stupněm ochrany těchto kulturních hodnot je prohlášení nemovité či movité věci za kulturní památku. Dále může Ministerstvo kultury prohlásit za kulturní památky věci nebo jejich soubory, které sice samy o sobě nemají uvedené hodnoty, ale mají přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.