Pařeziny jsou vůbec nejstarším typem hospodářského lesa. Na první pohled je poznáme tak, že stromy zde nerostou jednotlivě, ale v jakýchsi trsech. Stromy v pařezině mají většinou šavlovitě zahnutou bázi kmene, často pokroucený vzhled a nižší vzrůst. Odborníci mají doklady, že se tento způsob hospodaření v Podyjí používal minimálně od 12. století. „V nejstarších trsech rostou stromy několik metrů od sebe v jakémsi kruhu, uvnitř jehož středu je pod zemí prastarý kořen ve tvaru trychtýře,“ popsal Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí.

Člověk rychle zjistil, že některé druhy stromů po pokácení znovu obrazí z pařezových výmladků nebo i z kořenů a úspěšně této vlastnosti dřevin využíval. Věděl, že když se na dané místo po pár letech vrátí, najde zde znovu tolik potřebné dřevo. „Dobrou schopností obrážet z pařezů vynikají listnaté dřeviny, v podyjských pařezinách převažují duby a habry,“ upřesnil Stejskal.

Rychlé dřevo

V nejstarších dobách se pařezové výmladky sklízely po velmi krátké době. Kmínky nových stromů nebyly ještě příliš silné a tak je bylo možné sklízet primitivními nástroji. Lidé je využívali na otop, k výrobě dřevěných nástrojů, zbraní nebo oplůtků chránících políčka před zvěří. „Z historických pramenů víme, že doba obmýtí – tedy doba, po které se člověk vracel na vytěžené plochy – se pohybovala zpočátku mezi 7-15 lety a postupně narůstala, ať již díky výkonnějším kovovým nástrojům nebo kvůli potřebě silnějšího dříví,“ vysvětlil Stejskal.

Zatímco běžný strom vyrostlý ze semene se dožívá v podmínkách střední Evropy zhruba 200-300 let, ale zpravidla mnohem méně, stromy, jejichž výmladky se opakovaně seřezávají, mohou žít téměř nemezenou dobu. „Jednotlivé stromy, resp. kmeny, které před sebou ve výmladkovém lese vidíme, jsou relativně mladé, v Podyjí cca 100-150 let. Onou nejstarší částí je báze stromu společně s kořeny, z níž vyrůstá trs více kmenů,“ řekl Stejskal. Čím déle seřezávání probíhá, tím je trs kmenů mohutnější a tím jsou stromy od sebe více vzdálené. „Je to dáno tím, že pařez stromu má tendenci obrůstat novými výmladky po svém obvodu a tak se postupem času rozestupuje do stran,“ dodal.

Pařeziny v Podyjí

Podyjí patří k územím s velmi vysokým podílem lesů výmladkového původu. Najdete je takřka na každém kroku v celém prostoru mezi Znojmem a Vranovem. Asi nejpůsobivější ukázky dubových přezin můžete vidět například cestou z Podmolí na Šobes v místech, kde začne cesta pomalu klesat na ostroh Šobesu. Stejně tak půjdete-li Lipinskou cestou dolů k Lipinské lávce. Mohutné trsy stromů jsou zde po obou stranách cesty. Vidět je ale můžete i v blízkosti Sealsfieldova kamene. Zde jsou navíc zbytky takzvaných pastevních lesů, v nichž přežívají mohutné solitérní duby podrostlé mladším lesem. Habrové pařeziny se vyskytují v blízkosti od obce Podmolí kolem Žlebského rybníka směrem k Novému Hrádku.