Stěžejní námitkou stěžovatelky byla bezúčelnost, popřípadě nepřiměřenost výše uložené pokuty s ohledem na celkovou délku řízení, které bylo zahájeno již na konci roku 2005. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že uložená sankce i nadále plní svoji funkci.

„Vzhledem k závažnosti jednání, jehož se stěžovatelka dopustila, je i nadále žádoucí, aby nesla negativní následky s tímto jednáním spojené. To, že žalovaný na uložení pokuty nerezignoval, navíc dává stěžovatelce i ostatním soutěžitelům signál, že narušování hospodářské soutěže nezůstane ze strany veřejné moci nepotrestáno,“ uvádí se v rozsudku šestého senátu Nejvyššího správního soudu.

Soudci též přihlédli k tomu, že ani v jedné fázi řízení nezůstaly ÚOHS ani soudy nečinné a celková délka řízení vyplývala do značné míry z právní složitosti posuzované věci.

Šestý senát NSS také aproboval postup ÚOHS při výpočtu pokuty. Horní hranice pokuty se totiž vypočítává z čistého obratu soutěžitele dosaženého za poslední ukončené účetní období před vydáním prvního rozhodnutí ve věci, přičemž ÚOHS započítal do této částky zcela správně i tzv. in-house dodávky, tj. obchody uskutečněné stěžovatelkou v rámci holdingu skupiny RWE.  

Informace k rozsudku ze dne 7. června 2017 ve věci sp.zn. 6 As 68/2017. Celý rozsudek naleznete zde.