Psi se speciálním výcvikem pomáhají odstranit, zmírnit nebo překonat následky postižení. Slouží jako kompenzace určitého hendikepu. Takto vycvičený pes je chápán jako nepostradatelná součást osoby se zdravotním postižením. Umožňuje jí uplatňovat právo na volný pohyb a samostatnost.

V současnosti nejsou zákonem upravena práva osob, které jsou doprovázeny speciálně vycvičenými psy. Tato práva sice lze dovodit z antidiskriminačního zákona, nicméně praktické vymáhání selhává.

Ochránkyně doporučuje vládě přijetí právní úpravy, která by zapracovala následující oblasti:

1.     Vymezuje veřejně přístupné prostory, do kterých mají osoby v doprovodu speciálně vycvičených psů přístup. Jedná se například o budovy úřadů, soudů, bank, kulturních zařízení nebo o prostředky hromadné dopravy. Tímto svobodným přístupem se také rozumí, že za doprovod psa není vyžadován žádný poplatek ani není svazován dalšími pravidly, jako je například náhubek. Stejně tak zákon upravuje svobodný přístup ke vzdělání, práci nebo k bydlení. Pes je v tomto kontextu nedílnou součástí doprovázené osoby. Stejná úprava se týká také osob, které provádějí výcvik těchto psů.

2.     Druhou oblastí je specifikace výcviku psů. Český právní řád neupravuje status ani podmínky výcviku psů určených pro doprovod osob se zdravotním postižením. V České republice není zřízen žádný nezávislý celorepublikově uznaný kontrolní orgán, který by hodnotil kvalitu výcviku psa, ani odbornou způsobilost cvičitelů. Neexistuje akreditační centrum, které by garantovalo kvalitu a úroveň vycvičených psů.

Problematikou speciálně vycvičených psů se ochránce věnuje dlouhodobě a to od roku 2009. V roce 2010 vyústila práce ve vydání Doporučení veřejného ochránce práv pro přístup vodicích a asistenčních psů do veřejných prostor. Současný návrh je tak dalším a logickým krokem ochránce na tomto poli.